Měla by to být zábavná historka, i když netuším, jestli zábavná opravdu bude. Já se u ní pořádně zapotila.
Před dvěma lety jsem svižným krokem kráčela do práce. Čas mě nehnal, měla jsem ho našetřený. Když jsem zapadla do parku a mířila na hlavní alej, daleko od sebe po pravé straně jsem spatřila kráčet dogu. Ačkoliv na můj vkus kráčela až moc blízko. (Teď se možná ptáte, o co mi jde a z čeho dělám drama. Jde mi o to, že já a doga jsme stejně velcí. Podotýkám, že mám na mysli to, když doga stojí na všech čtyřech a já na svých dvou.)
Kdybych byla postavička v komiksu, v tu chvíli by mi vypadly obě oči a rozkutálely se po chodníku. Ztuhla jsem a ze sedmimílové rychlosti jsem snížila na hlemýždí.
Velká doga a její drobný páníček se blížili a já si v duchu mlela stále dokola: “Klid, určitě už snídala. Klid, určitě už snídala.” Před očima nabíral jasné barvy obraz dogy, která se vytrhává svému páníčkovi a běží mi v ústrety, přičemž já se jí pokouším utéct. Protože o útěk bych se pokusila, třebaže by se jednalo pouze o pro dogu směšný pokus.
Byla jsem všechno možné, jen ne klidná. Hlavně když se po mně doga otočila.
Snídala. Snídala. Snídala!
A pak jsem si oddechla. Naštěstí jsem se jí nelíbila, poněvadž se nepustila do žádné větší akce a poslušně našlapovala vedle svého páníčka, jehož nechala žít v klamném domnění, že to on vede ji, nikoliv naopak.
Sotva mi doga zmizela z dohledu, odlepila jsem se z místa, na které jsem se navzdory studenému vzduchu málem rozpustila strachem, a v celku pokračovala v cestě.
AKM
-480x270.jpg)
-480x270.jpg)
aj ja by som sa bála . Zrejme niekomu ušla keď nebol nikto s ňou
To byl, ale její majitel ji nechal na volno a byl od ní daleko.
Dogy jsou nádherné, bývalá kolegyně chovala dvě. Ta spotřeba masa! Tím chci říct, že uklidňování majitelů psa , že je hodnej, může znamenat “skvělé, ušetřím pár kilo masa při psí snídani ” 🙂 Dělám si legraci. Paradoxně fakt velcí psi bývají klidnější a přátelštější, než malé vzteklé uječené čtyřnohé potvory (dvounohé vlastně taky).
Díky za vtipně napsaný článek!
Tak s tím masem jste mě rozesmála! 😀 😀 😀 Děkuji Vám za Váš komentář i za zasmání! 🙂
Některé dogy vypadají docela strašidelně, ale věřím, že pokud z člověka nevycítí strach a jsou dostatečně vychované, tak neublíží.
Já tomu tehdy taky věřila. Nic jiného mi nezbývalo. 🙂
Dogu měl kdysi náš pan školník ve škole, kde jsem pracovala. Moje malá dcera dogu nazvala “pochodovací lavice”. Obě, i sám pan školník, jsme z ní měly obrovský respekt. Byla hodná, ale pro cizí odstrašující… Takže vás zcela chápu…
Nejsem si jistá, jestli jsem kdysi nečetla, že dogy jsou navzdory svému vzezření hodné… Nicméně si na dotyčnou pamatuji dodnes. 🙂 A doufám, že ona na mě ne. 😀
No vůbec se Vám nedivím, z psů mám obecně respekt a bytostně mi vadí, když se ke mně cizí pes hrne a hodlá se mě očuchávat a páníček od někud zdaleka haleká, že je pejsek hodnej.
Já ho měla vždycky, přitom nemám se psy špatnou zkušenost. Ovšem z těch opravdu velkých plemen mám obavy. A je pravda, že jsem ještě nezažila situaci, kdy by páníček volal: “Můj pes je zlej/kouše” apod. Vždycky mě uklidňují: “Je hodnej/Ještě nikoho nekousl.” No, ta druhá věta mě nikdy neuklidní. 😀