Zdravím Vás, čtenáře i posluchače v novém roce 2021.
Letos pokračujeme pořadovým číslem 72.
(A číslem 106 to zakončíme).
V roce 2022 jen zbylých 30 příběhů, což je přesně do 22. 11. 2022.
Tak to na úvod, coby statistika -a nač je možné se těšit – může stačit 🙂
Jdeme na příběh, který je zároveň posláním i poselstvím a hlavně inspirací
k probuzení z bez vědomí do plného vědomí a následného žití
a poHODového bytí, teď a tady na té naší planetě zvané ZEMĚ.
Další příběh který přichází ze mě, oh, jak je ta čeština obohacující.
Děkuji.
16. 12. 2020 jsem musela na poštu, ale šla jsem tam s radostí,
protože odcházelo několik důležitých balíčku pro mé milé klienty
na jejich vyžádání.
Od vchodu jsem začínala počítat osoby a než jsem si vzala lísteček
a posadila se, načetla jsem 80.
(Normálně by člověk měl tendenci panikařit,
proč má zrovna na poště ztrácet svůj drahocenný čas,
ale já byla klidná, “mám a znám” E. V. Č.u,
mohu si odpoČINout).
Udělala jsem si několik pozic a jala si vzít cucaví bonbon,
to zaujalo mladou paní, možná slečnu vedle mě – ob židli – sedící,
nabídla jsem jí.
Klasika, která nejdříve začíná: “Neee, to nemusíme…”,
ale přitom cítíte, že má chuť.
Pobídnu ji ještě jednou a to už s radostí (v očích zář) dodává:
“Přiznávám, že chuť mám, tak to moc děkuji, čím jsem si to zasloužila?”
Má odpověď: “JEN TAK” ji očividně zaujala a rozpovídala se.
Jako bohužel z většiny, i z ní mluvil strach, že tam” zkejsne”na dlouho,
ale poté z ní vypadlo, že šla o hodinu dříve z práce
a chtěla si v k-LID-u vydechnout (seděla, v teple, měla bonbon 🙂 )
– co jí chybělo?
V zásadě se jí vše splnilo, i když její představa byla možná odlišná,
ale chybělo to řádněji vyspecifikovat, to už ví též a pro příště je vědomější.
V tom mě napadla myšlenka, že mám udělat to, co jsem chystala na příští rok,
(2021 haha a on tu již je, tedy v době uvěřejnění a zrovna první v pořadí:) ),
byť několik kusů jsem měla s sebou…
Řekla jsem jí, že jestli chce, můžeme si zahrát prospěšnou hru
a pokrátit (pocitově a efektivně) čas.
S dětsky nadšeným výrazem tryskajícím z očí, souhlasila.
Vytáhla jsem vizitky a zamíchala je jako karty na prší.
Řekla jsem, ať si je osahá a vybere si POCITOVĚ tu, která jí má sdělit,
co je pro ni vhodné začít praktikovat, nač se zaměřit a přidala jsem informaci,
že z druhé strany je vždy popsáný nějaký návod na rozvoj.
Vizitky si rozložila jako vějíř a soustředěně vybírala, až jednu vytáhla.
Co tam měla si nechám(e) pro sebe, ale obratem jsem ji vysvětlila,
proč jí to vyšlo a jak to má ŘÁDNĚ praktikovat.
Byla nadšená a navíc se blížilo její číslo pro vyzvednutí zásilky.
S radostí konstatovala, že to je super nápad a jí to vážně rychle uteklo.
Poděkovala, popřála hezké a pohodové svátky a s úplně jinou
a příjemnou energií odcházela.
Toť SKORO vše.
Já ještě nějaký čas měla před sebou a ten jsem využila k posbírání papírků
– všude na zemi – samo sebou v rukavicích.
Dokonce na jednom měl pán ve středním věku nohu, jak seděl, zeptala jsem se,
jestli mu to upadlo či to je jen odpad. Řekl verzi B, až se trochu zastyděl.
Ale třeba to udělá příště on, vždyť akce INSPIRUJ aneb POŠLI TO DÁL,
je celosvětově rozšířená. Vzájemně si jdeme příkladem.
Když jsem došla ke koši odpadkovému, byl plný.
Rozhlédla jsem se a za jedním rohem vykukovala krabice,
navíc papírová, jaký to bonus, na ony poštovní papírky
(předejdeme následnému třídění), hurá.
Vzala jsem jí a dala z druhé strany vydávaných lístků. (Třeba se to ujme).
A paní na úklid to po zavření a její směně uSNADní práci.
(I když si dovedu předSTAVit ještě více jiných zlepšováků).
Když na mě došla řada, řekla jsem to paní za přepážkou a prohlásila,
že tu hromadu lístků, co tam má, rovnou též zrecykluji.
K tomu všemu jsem ji nabídla též bonbon a zeptala se, kolik jich tam je,
že prý 4, ale je to záhul a skoro má problém i stíhat pít…
Bonbóny přijala s nadšením, že se se všemi podělí.
Vše jsme vyřídily a ještě si mě se zájmem, před mým odchodem, prohlédla.
Já vzala avizovanou hromadu lístečků, po cestě k nim přidala dva
kusy “schované” za dřevěnou lavicí, které tam zavála lidská chabá pozornost,
(stačilo se vnímavě rozhlédnout a kdo che vidět, vidí) přihodila je do krabice a hotovo.
Kdybych u sebe měla fix, který občas nosím, i bych ji popsala,
ať se lidé naučí k čemu může poMOCi.
Celé.
Přidána hodnota příběhu, o který se s Vámi všemi dělím,
na začátku přívětivého roku s přídavkem požehnání a číslicemi 2021.
Mám v plánu (na této platformě) psát JIŽ jen příběhy do pořadového čísla 136,
coby raritu charitu, kdy Vám bez financí pomáhám.
Takže jich ještě zbývá: 65, z čehož 34 bude letos.
Příjemnější dny a opět za deset dní se těším,
vaše já, WV, Wanda Vorlová, WV metody, Wanda Vorlová, spol. s. r. o..
