Už jste si byli letos pohladit oslíka pro štěstí?
Tento oslík se nachází před kostelem Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.
O oslech se často vtipkuje, že jsou hloupí. Jenže na rozdíl od svých příbuzných, koní, mají sice o dva chromozomy míň, ale určitě nemají o kolečko víc.
Chováním je nám lidem osel vlastně mnohem bližší než kůň.
Osel mnohem lépe snáší nové situace, chová se klidněji. Když se cítí ohrožen, neutíká jako kůň, ale bojuje. Koně to vědí, a tak je přítomnost osla ve stádě či poblíž uklidňuje.
Když osel strádá, nedostatkem nebo bolestí, těžko to poznáte. Nese to stoicky a nedává své potíže příliš najevo.
Různé ,,kousky” a cviky se naučí za mnohem méně opakování než kůň – jenže je provádí jen když má náladu a chuť. Nedá se na něj tlačit.
Osel brání svou komunitu před predátory (a je ochoten do ní vzít i jiná domácí zvířata).
Dožívá se až 50 let, umí snášet žízeň a dokáže tahat, vozit, nosit a kupu dalších věcí.
