Každý si před dítětem něco představoval…
Představa – celý den budu mít čas na sebe a dítě mi bude celý den spát. Budu vše stíhat a budu chodit spát brzy. Na jídlo dost času…
Realita – tak realita je trošičku jinde. Čas pro sebe mám před odchodem (pokud tedy nezaspim nebo se mi chce vstát o trochu dřív). Malej mi spí do poledne… Odpoledne už ne… Stíhám vše, ale chodím spát v noci (spíš brzy ráno), jídlo mám v nepravidelný čas…
Očekávání jsem měla dobrý, realita je jiná, ale myslím si, že to není zase tak hrozné. Určitě jsou lidé, kteří jsou na tom hůř.
Jinak my takhle spíme už od porodnice 🙂 přes noc spí pěkně, občas se vzbudí jednou za noc (občas máme taky dny, kdy se vzbudí 5x za noc)…
Jak řádil v břiše, tak teď je zlatíčko (ikdyž čertík) 😀 ikdyž už je ho všude plno (chvíli tam, pak zase jinde), ale je strašně hodný 🙂
