Nikdy jsem si nepřála být ženou v domácnosti, ale jednoho dne se tak stalo, a to když se nám narodila naše dcera. Rodičovství jsem si představovala různě, ale na tu realitu vás vlastně nikdo nepřipraví, ani na to, co se bude dít potom. Jste hozeni do vody jako těstoviny do bublající lázně a úplně stejně brzo i vyměknete. Moje nastavení mysli bylo jasné: zapojit chlapa, co nejvíce do chodu domácnosti; jen co to půjde, najít si nějaký job, který budu zvládat při dítěti a dítěti se budu mimo práci na 100 % věnovat. Jo, takhle by to šlo a bude to bezva jízda, která mě posune zase o kus dál, a už se na tu cestu moc těším.
Jak to máme my v domácnosti? No, jak bych vám to jen v dnešní moderní době naservírovala, ale asi tak, jak to prostě bylo.
Ale ono to všechno vlastně začalo trochu dřív, ještě když jsem byla těhotná a rozhodli jsme se, že si postavíme dům a vytvoříme ten náš vysněný domov pro nás a naše děti. S ohledem na nákladnost celé akce, jsme se rozhodli, že budeme stavět svépomocí a ušetříme balík. Balík jsme ušetřili a dům jsme postavili, zatímco já už vozila kočárek, můj manžel zvládal stavbu i chodit do zaměstnání. Byl v jednom kole, vlastně stejně jako já, ale i tak jsem ho moc za to obdivovala. Když přišel domů, věnoval s nadšením několik minut své malé dcerce a pak šel a do večera makal, aby ten domov byl a byl, co nejdřív. A tak se stalo, že domácnost připadla na mě. Bylo to zcela přirozené a samozřejmé. Manžel nebyl tolik doma, takže většina péče o dítě a veškerá péče o domácnost spadla na má bedra. Když už měl čas, tak jsem chtěla, aby si to užili oba, a né, aby na něj zbyly ty méně zábavné činnosti jako přebalování, uspávání a tak. Už babička mě učila, že častokrát musíme něco obětovat, abychom získali něco nového. A my to získali nádherný vztah nás tří (museli jsme se naučit, že některé věci jsou zkrátka jinak, nejdou dělat jako dřív a museli jsme se i všichni sžít) a taky náš nový domov (do konce druhého roku od kopnutí do pozemku jsme se stěhovali). Jenže i po přestěhování tu byla ještě hromada nedodělků, která byla potřeba dotáhnout a taky jsem byla ráda, že už má více času na svou dceru, takže nějaké další úkolování nepřipadalo v úvahu. Já plně pečovala o svou dceru a přitom řídila a starala se o domácnost a všechno, co s jejím chodem závisí včetně plánování volného času. A co, že dělal manžel? Ten chodil do práce, hrál si s dcerou a postupně dotahoval práce na domě. Bylo to náročné období a jsem ráda, že je svým způsobem za námi. No a pak jsem znovu otěhotněla a narodil se nám syn, takže jsem žena v domácnosti, rozumějte na rodičovské dovolené, vlastně už 5 let.
Neřídila jsem se nikdy moc trendy a v tomto případě by se téma muž a domácnost jistě ubírali zcela jiným směrem, ale dávám přednost selskému rozumu a srdci. Posledních 5 let jsem zastávala funkce zejména animátorka volnočasových aktivit s důrazem na komplexní rozvoj miminek a předškolních dětí, kuchařka pokrmů ideálně zdravě a chutně pro děti a taky navíc chutně a se špetkou koření pro manžela, uklízečka na plný úvazek, nákupčí potravin, rozvojových hraček a taky se ze mě na chvíli stala interiérová designerka, zahradnice na částečný úvazek (v zimě se na zahradě moc nepracuje) a nemůžu nezmínit, že jsem i domácí lékař, protože kdybychom se vším měli jet k doktorovi, tak se od té doby, co mám dvě děti a jedno z toho bylo ve školce, můžeme do jeho ordinace rovnou přestěhovat…pak už jen taxikář na dětské kroužky, které jsem si na sebe ušila samozřejmě sama, rodinný finanční poradce a taky moc milá role… milenka, bohužel na ní po tom všem už nezbývá tolik času a energie. No, přiznám se, až klapne nějaká pravidelná docházka do školky, tak bych se ráda z některých rolí vyprostila a začala se realizovat i nějak po svém, ale o práci a dětech zase příště.
A jak to máte vy nastavené v domácnosti?
Foto: Canva
