Trpíš, protože trpět chceš… Milovat odmítáš, protože se bojíš…
Bojíš se na vlastních nohou stát, proto od druhých lásku žádáš, tím závislým na všech se stáváš…
Chceš trpět, protože se bojíš za život svůj odpovědnost převzít,
bys na druhé ukázat mohl a viníky svého utrpení měl…
Však na něco jsi zapomněl, že ten kdo závislým na druhých je,
že ten kdo sílu druhých žádá, že ten kdo rozhodovat o sobě druhé nechá,
ten dítětem je a dál jim zůstává, dospělost svou odmítá, však nezíská nic…
V té nezralosti pouze strádá, byť myslí si, že co chce, vyvzdoruje…
A tak jak rodič vzdorovité dítě vztekat se nechá
a pozornost tomu nevěnuje, tak i život se stejně chová…
Když nezralost v sobě máš, přitáhneš vše, co s ní rezonuje…
Tedy i partnera, práci, přátele a toto zkus nebrat ze zřetele…
Kdo odmítá svou sílu, jí se bojí, kdo závislost na druhých provozuje,
kdo Podstatu svou potlačuje, trpět bude dál a trpět musí,
dokud odpovědnost nepřijme a život žít pouze za sebe nebude…
Když oběť ze sebe děláš, pak uvědom si, že oběť žebrákem jest,
co z druhých sílu loudí…
Svou dospělost jsi nepřijal, dítětem jsi, které pocitem lítosti
a viny manipulovat se snaží…
Však ten, kdo svou sílu nevidí, do kolotoče lekcí sám se tak dostává,
by na samotné dno padl, do hlubiny, kam druzí už nedohlédnou,
bys sílu svou konečně pozvedl, a bez cizí pomocí mohl se zvednout…
Tvým pravém i povinností je, Sám Sebou být…
Ne z druhých jejich lítost, sílu stále snažit se vynutit…
Pak potenciál, který v sobě máš, zbůhdarma leží…
Uvědom si, že bez vlastní síly svůj život zvládneš skutečně stěží…
Život lekce Ti dává, bys poznal a pochopil…
Život neustopí ze svého stanoviska…
Klidně chcípat Tě nechá, neb pouze ten zvednout se může,
kdo skutečnou Pravdu hledá, kdo poznání přijme,
kdo život svůj pouze sám za sebe žije…
Nepomůže žádná výmluva “…ale, proto to nejde…”
za každou výmluvu lekce další přijde
a tolik jich bude, co do Tebe se vejde…
Tak zvaž, zda správné je Tvé stanovisko, zda změnit postoj není jednodušší…
Nikdo život za Tebe žít nebude…
Žádná výmluva Ti nepomůže, svůj život žít musíš pouze Ty sám
i kdybys chtěl vyskočit z vlastní kůže…
Vše je poznání a k němu máš dojít, je jedno zda se bojíš… Bojíš se..?
Fajn, o to těžším Tě život nechá projít…
Abys pochopil, že strach je jen iluze…
Abys pochopil, že méněcennost je naučená fráze…
Abys pochopil, že nikdy nejsi slabý, že pouze skrze filtr přesvědčení
Svou Sílu nevidíš…
A každý propad je poznání fáze…
A když si to uvědomíš, tehdy se nikoho a ničeho nebojíš, protože Sílu svou znáš…
Je bezbřehá a nekonečná…
Tak už se prober, zvedni se ze slabosti, zvedni se z děcka…
Máš možností v sobě tolik, o jakých se Ti ani nezdá…
A jak s nimi naložíš, je pouze na Tobě… Sám volíš, kdo jsi…
Jsi-li pouhým dítětem, slabochem, či člověkem ve své Síle stojící…
Nevidíš.., stále nevidíš.., když ani v tomto okamžiku nerozumíš…
Proto další lekce utrpení přijdou, aby Tvůj rozum přestal Tě životem vést,
aby Tvůj vzdor se prolomil, abys skrze bolest přijal odevzdání se
a poznal, co skutečná Láska je…
Svůj směr určuješ pouze a jenom TY sám…
A laskavostí života je, že lekcí dostaneš tolik, kolik jich svým postojem požaduješ…
A jinak to není… Lhát může sobě… Lhát můžeš ostatním…
Lhát životu je zcela zbytečné neb ten Tvůj záměr s kterým konáš,
VŽDY ZNÁ a dle toho taky vždy odpoví… ❤️
Iva Azar Radulayová
