K tématu článku jsem se nechala inspirovat kartou, která mi zdobí již několik let lednici. Její hlavní heslo je BUĎTE SAMI SEBOU a dodatkem k tomu je pak dále napsáno: ,,Tato situace vyžaduje, abyste byli sami sebou, což je základem vaší osobní síly,,. A já nyní více než kdy jindy cítím, že je tato definice pro nás všechny velmi důležitá.
Být sama sebou a nenechat se zaškatulkovat do řad stejně smýšlejících oveček je občas docela těžké. A každá si tuhle definici může vysvětlit jinak dle toho, jak s ní rezonuje nebo jaké má osobní zkušenosti. Některá to přenese na oblast práce, jiná třeba na téma vztahů, nicméně pokud chceme být pravdivé, opravdové a samy sebou v celé struktuře, odrazí se to ve všech aspektech života. Což nemá nic společného s nějakou rebélií, kdy naschvál půjdeme proti proudu a přes mrtvoly. Jde to prostě zevnitř nás. Z toho, jak to cítíme a tím to také plně vyjadřujeme.
Strach z nepřijetí
Pokud si nasloucháme, v hloubi duše přesně víme, co je základem naší osobní síly. A pak je to zase jen o nás, co si dovolíme. Avšak naprosto chápu, že pokud několik desetiletí svého života jedeme v určitém módu, není jednoduché si to dovolit. Nebo dokonce před sebou samotnými obhájit. A co teprve před svým okolím… Povětšinou nás totiž brzdí být sama sebou ne to, že bychom nevěděly, jak tím být, ale jak by nás přijali ostatní. Zda-li by tuhle naši novou pravdivější roli přijal třeba manžel nebo jestli si náhodou nebudou přátelé ťukat na čelo, kdykoliv jen trochu vyjádříme svou podstatu. Jistě je někdy daleko lehčí podřizovat se názorům rodiny či společnosti, ve které žijeme. Ale vážně je pro nás dobré žít ve lži? Opravdu je v pořádku přijmout roli, která nám byla podsunuta a my ji léty přijaly za svou?…
Bytí v nepravdě a skrytý smutek duše, který z této lži pochází, pak zapříčiňuje nejrůznější vnitřní emoce. Pokud tyto své přirozené emoční projevy v sobě skrýváme, z psychosomatického směru mohou na fyzickém těle zapříčinit nemoci. V lehčí formě jen chronickou rýmu, v těch těžších případech pak klidně i rakovinu. Na tuto problematiku se v našich luzích a hájích specializuje několik odborníků, jako například MUDr. J. Hnízdil, proto se tím v tomto článku nebudu více rozšiřovat. Pouze jsem tedy chtěla nastínit, jak důležité i z pohledu zdraví je být sama sebou.
,,Jsem radši vám všem pro smích, než abych byl sobě k breku,,. Tuhle parádní větu zpívá v jedné své písničce Ondřej Ládek a dle mého je to přesně ta podstata celé věci, kdy si konečně dovolíme svou opravdovost bez divadel. Vyslechneme svou duši. A kdy přijmeme to, že se všem lidem z okolí nemusí naše cesta zamlouvat, ale my uvnitř sebe cítíme lehkost a naplňující pocit.
Proto nám všem, milé ženy, přeji, abychom se nebály být samy sebou a našly tak svou osobní sílu.
Jana V.
