Nebaví mě balení a ještě víc mě nebaví vybalování.
Miluju cestování, ale nesnáším konce a návraty.
Nechtělo se mi z Nepálu. Nechtělo se mi zpátky do divočiny civilizace.
Mám příjemně vypnutou hlavu a moc se mi nechce přemýšlet. Čas ještě pořád nehraje žádnou roli a já jsem krásně zpomalená. Zmoklo mi prádlo? Však zase uschne. Zatím nic moc neřeším.
Pokaždé, když se odněkud vracím, tak si říkám, že si tu krásnou pohodu chci udržet co nejdéle. Ale vždycky mě po pár dnech semele tempo naší společnosti a chtě nechtě jsem zase v jednom kole. Jenomže pokud se nepřizpůsobím, tak budu za nějaký čas úplně mimo.
Modlitební praporky, Nepál
Když zpomalí jednotlivec, dav ho za krátko ušlape, ale co kdyby zpomalil celý dav? Co kdyby ta naše uspěchaná povaha trošku zvolnila? Jenom malinko pro začátek.
Je mi úplně jasné, že teď všichni přemýšlíte nad tím, co všechno musíte stihnout a kolik toho ještě dnes a zítra a pozítří máte na práci. Ale zkuste se nad tím shonem zamyslet. Vážně je to všechno tak důležité a všechno se to musí stihnout?Opravdu?
Pro samou práci nemáme čas na to, co nás baví a večer v posteli přemýšlíme nad tím co zase musíme zítra udělat. Musíme? Kdo kdy řekl, co vlastně všechno musíme stíhat a co už si na sebe nahrnujeme jenom ze zvyku být permanentně vytížení?
Co kdybychom všichni zkusili zvolnit a zpomalit, být víc přítomní teď a tady a tolik neřešit všechno možné i nemožné?
Já jdu do toho a když nás bude víc, bude nám všem o poznání líp!
A až zase budete někam spěchat a budete hrozně ve stresu, tak se sami sebe zeptejte, jestli to, za čím se ženete, vážně stojí za to.
Namaste
Phakding, Nepál
