Taky se smějete těm, co na sobě pracují?

Často se lidé smějí všem těm, kteří na sobě nějakým způsobem pracují. Všem cestám, směrům, prostě všem duchovním věcem.. Mají sklon to označovat za sektu. A často proto, že o nich vlastně nic moc neví, mají předsudky a vlastně se toho ať už vědomě či nevědomě bojí. Rozumím tomu. Měla jsem to úplně stejně. (A u Jehovistů to pořád ještě mám.. Pardonek, popracuju na tom. Ale i tak se k vám nepřidám. ;-))

Zlom nastal po mém přestěhování se do Prahy.
Najednou v mém životě nic nefungovalo tak, jak jsem si představovala. Měla jsem fakt velké potíže. Nechápala jsem, co se to děje. Veškeré stěhování a zařizování všeho ohledně toho proběhlo naprosto bez problémů, takřka zázračně a rychle a teď tohle??
A čím více jsem prožívala utrpení z mých problémů, tím víc jsem to ve své hlavě hnojila a tím víc jsem propadala do větší a větší beznaděje… Až jsem se jednoho dne přistihla, že píšu svým rodičům nenávistný dopis na rozloučenou… Bylo mi v tu chvíli všechno jedno. Byla jsem odhodlaná k tomu nejhoršímu. A v tu chvíli jsem to konečně vědomě byla schopná UVIDĚT. Vidět, co se vlastně právě teď a tady děje a že to už přestává být legrace. Uvědomila jsem si konečně, co dělám, že jsem opravdu na dně a taky, že pokud to někdo nezastaví, tak…
Jenže kdo? Jedině já… Nikdo jiný mě zachránit nemůže. Pokud nebudu sama chtít zachránit. Pokud mu to nedovolím. 
Takhle to vážně dál nejde, musím se sebrat!! Já jsem vytvořila tuto situaci, já ji můžu změnit. Přece jsem koučka! Vím, jak mysl funguje. Vím, jak se zase dostat zpátky do kondice.
Zpátky do kondice… Asi bych to upravila. Po tom všem vnitřním peklíčku, kdy jsem si dennodenně prožívala svou temnotu, mi došlo, že jsem nikdy v kondici nebyla. Moje mysl měla postavené základy na hromadě lží a nesmyslů o sobě a svém životě, domněnek, mých vymyšlených příběhů… A tyto základy byly zřejmě dost “vachrlaté”, protože se zbortily. Spadla jsem na své dno. Jak řekl jeden můj kamarád: “Dno je dobré. Hlouběji už to nejde.” A měl pravdu. Teď jsem za to dno moc vděčná. Protože jsem mohla začít stavět základy nové. Mohla jsem začít objevovat a poznávat, kdo skutečně jsem. Přicházela jsem na to, co mi v životě slouží a s čím můžu ve svém životě počítat a s čím naopak už raději ne. S úžasem jsem zjistila, že jsem vlastně báječná ženská. A že si zasloužím báječný život (a taky báječnýho chlapa! *heart*:-D).
Došlo mi, že každý z nás je úžasná inteligentní Bytost, která když dokáže v sobě probudit to, co tam dřímá a přijme se taková, jaká je a to Bez odporu a boje… Tak může začít žít život úplně jiné kvality. My opravdu můžeme být ve svém život šťastní a to klidně jen tak bez důvodu. 🙂 Sama jsem tím potvrzením. Nemyslete si, ještě stále mám ve svém životě problémy. Ale už jsem našla sílu je řešit a nyní pracuju na tom, aby se ty problémy zdárně vyřešily a hlavně! Preventivně dbám na to, abych nezklouzávala tam a do těch stavů, kde jsem byla. Prevence je fakt důležitá.

Neznamená to ale, že problémy už nikdy nebudou.
To je jen nějaká naše naivní představa. Protože život bez problemů jako takový prostě neexistuje. Ale my se už na ty problémy budeme dívat jinak, budeme je řešit hned v zárodku, protože už víme, do jakých rozměrů může něco vyrůst, když to ignorujeme. A bude nám to tedy trvat o dost kratší dobu a stát o poznání méně peněz, času, sil… Můžeme nechat růst naše problémy… Nebo můžeme skrze ně nechat vyrůst sebe sama.
Abych se vrátila na začátek… Často se lidé smějí všem těm, kteří na sobě nějakým způsobem pracují. A neuvědomují si ale, že ti, co na sobě tolik pracují, to dělají z nějakého opravdu dobrého důvodu. Protože už mají dost toho všeho utrpení, kterého si v životě prožili. Uvědomili si, že můžou přestat v životě bojovat či umírat zaživa. Přišlo rozhodnutí udělat všechno pro to, aby mohli žít plnohodnotný život tak, jak se o tom všude píše.
A co se stane? Jakmile se člověk ponoří do svého růstu, život je fakt o úplně jiných prožitcích. Situace může být stejná. Ale náš prožitek z ní je jiný. Protože už s tím umíme pracovat. Umíme pracovat sami se sebou. Víme, že nepřišel trest, ale velká příležitost se něčemu novému naučit a tím pádem zase vyrůst.
A tak Vy, kdo na sobě makáte, tak makejte dál a vytrvejte v tom. Fakt to má smysl. Já vím, že to bolí. Že je to fakt očistec. Nejednou jsem to chtěla vzdát, jak moc někdy ty věci, které jsem viděla, byly bolestivé. Jenže když něco bolí, je to příležitost k uzdravení. Vyléčení. Vyřešení. Trpělivost a odhodlání růže přináší. A stejně… Přiznejme si, že je to krásná cesta. *heart*:-*) Protože co je lepšího než žít život v radosti, lásce a beze strachu?

A Vy, kdo na sobě nepracujete…
…a odpovídáte na otázku “Jak se máš?” – “Dá se..”
Hele úplně v pohodě. Díky tomu, co se mi stalo, Vás chápu. Uvědomila jsem si, že je opravdu snadné spadnout do nízkého stavu vědomí, ve kterém nám není dobře… Protože naše mysl je už sama o sobě negativní, nemluvě o vlivu, který mají na náš život všichni a všechno kolem nás. 
A pak o trochu složitější je uvědomit si, co se to vlastně děje a kam tímto svým fungováním dlouhodobě směřujeme. Často to necháme zajít až do bodu, kdy už fakt trpíme jak psi a problémy už nám přerostly přes hlavu… Rozvod na spadnutí, hromada dluhů, či fakt zkažené zdraví.. A nebo si doplňte sem jednoduše to, co ve svém životě řešíte Vy.
Chci Vám jen říct, že to nemusíte nechat dojít tak daleko. A že práce na sobě Vám pomůže, abyste poznali sami sebe, převzali zodpovědnost za svůj život, začali si věřit a získali sílu své problémy zdárně (vy)řešit.
Práce na sobě Vám pomůže, abyste porozuměli sobě a svému životu. Aby se Vám jednoduše jednoduše žilo.
Fakt to má smysl. Bude zase dobře. Jsem si jistá, že to dokážete. 🙂 Držím palce a pamatujte, jsme v tom všichni spolu. Každý máme problémy. A díky za ně. Díky něm jsme takoví, jací jsme. Díky nim jsme tam, kde jsme. Díky, díky, díky.

S Láskou, Vaše Jana Czerneková
www.jana-czernekova.cz
P.S. Na fotce s úžasnou ženou Káťou na velkolepém ohňovém rituálu Sudaršana Jagna. *heart*