Mám za sebou 6 měsíců terapie. Rozhodla jsem se pro online terapii z domova. Když jsem zvážila všechna pro a proti, vyšla z toho zrovna tato varianta nejlépe. Snažím se volit takovou dobu, kdy jsem sama doma. Bohužel už nemůžu ovlivnit případnou návštěvu. A jak to tak bývá, už po čtvrté jsem během terapie byla vyrušena právě návštěvou.
Vysvětlit vlastní babičce, že mám online terapii je nemožné. Jak to můžu vědět, když se o to ani nepokusím? O své terapii nechci mluvit s nikým v rodině. Chtěla bych to uchovat, co nejvíce osobní, jak jen to jde. Dekorum soukromí. Už jen proto, že mluvím s terapeutem velmi otevřeně. Takto s babičkou mluvit nemůžu. Nechci. I když bych mohla.
A tak je můj terapeut svědkem sekundových rozprav různé závažnosti. Řešily jsme již pokaženou televizi, akční zboží v nedalekém supermarketu a ty 2 poslední případy jsem snad raději zapomněla. 😀 Terapeut naštěstí bere vše s humorem. Vždy se jen usměje a pronese, že je to v pohodě. Já ale v pohodě nejsem. Nechci své tajemství odhalit.
Zkoušela jsem různé časové úseky dne. Tato taktika nefunguje. Modlení zdá se nezabralo. Jít někam do jiného prostředí pro mě nepřipadá v úvahu. Vysvětlit babičce situaci nechci. Vidím už jen poslední možnost. Brát to jako běžnou součást života.
Největší úskalí online terapie je tedy odhaleno. Není to rizikovost internetového připojení ani kvalita videohovoru. No, i když ta ojedinělá sabotáž mikrofonu způsobila aktualizace systému. Opravdu 🙂 To největší úskalí je to, že se nikdy nedá předpokládat, co nastane. Obzvláště jedná-li se o domácí prostředí.
,,Měl jsem za to, že můj život je tragédie, ale teď mi dochází, že je to komedie.“ (Joker) A vlastně to tak i může být. 🙂
Obrázek: unsplash.com
Všem děkuji za komentáře 😉
Správně, život je komedie, a my jsme hlavní účinkující… 🙂
Toto mi nic neříká, nerozumím tomu a asi ani nemám potřebu něco takového zkoušet.
nádherné, dojemné…