Jsem si jistá, že každej z nás se něčeho bojí… Strach- vždycky tu byl a svým způsobem tu s námi vždycky bude… Ať už si ho umíme přiznat “nahlas” a nebo se ho v sobě rozhodneme dusit, postavit se mu, utíkat před ním… Je součástí našich životů… Případně se nám vplíží do života pod pojmem obavy – ” co by, kdyby” a může se vyvinout až v deprese… Co s tím?
Já si dokázala přiznat “TY SVOJE” největší “strašáky” a zamyslet se nad nima.. A čeho se bojíš ty? Strach je přestrojená nejistota, obava, že zklamem okolí, že zklamem sami sebe… Když k sobě budeme upřímní a příznáme si je, bude mnohem snažší se s nima vyrovnat…
Zářivá budoucnost
Nejvíc se asi bojím toho, jestli na “TO” vůbec mám… Chtěla bych úspěšnou kariéru, abych si mohla říct “Něco jsem dokázala”, ale na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jestli o to všechno stojím… Falešný lidi, podrazy, pomluvy, přetvářka.. Všechno má svý pro a proti. A chci to vlastně vůbec kvůli sobě nebo kvůli ..?
Jsem dost dobrá?
Jsem dost dobrá na to, abych to všechno zvládla? Jsem dost dobrá, abych dělala tu práci? Jsem dost hezká, aby mě měl celej život rád? Budu dobrá máma? A jsem vůbec dost dobrá sama pro sebe?.. Protože pokud ne, jak můžu chtít po někom jiným, aby mě takovou viděl?
A žili šťastně…
Život není pohádka, a nebo vlatně jo, když si ho takovej uděláš… Málo kdo, si podle mě přeje bejt sám… A jak se říká: “Ve dvou se to lépe táhne”… Dočkám se toho vůbec? Další klišé, který nás má držet při životě zní ” Pro každého existuje ideální partner”…
Doma
Myslím, že všichni potřebujeme mít svoje “doma”, místo, kde se cítíme v bezpečí, místo, kde si dovolíme být naplno sami sebou… Toužíme mít domov, s někým, s kým si dovedeme představit zestárnout, mít děti a všechny ty radosti a strasti co k životu patří…
Děti
Asi úplně jevíc ze všeho se těším na to, až budu máma… A i když o spoustě věcech ve svým životě často pochybuju, jedním si sem naprosto jistá. Já budu totiž ta nejlepší máma na světě… (No co, trocha povzbuzení nikdy neuškodí 😀 ) A ať si kdo chce, co chce říká, já se na ty smradlavý plínky (ze kterejch mi je mimochodem na zvracení) asi docela i těším…
A jak se s ním či s případnou depresí vypořádat?
Ps.: Celý článek včetně fotek najdete u mě na blogu.
♥Lucija
@nobodyslisten
