Své štěstí často dáváme do rukou druhým.
Myslíme si, že můžeme být šťastni, jen pokud se druzí chovají tak, jak očekáváme.
Štěstí podmiňujeme slovíčkem AŽ. Až budou děti velké, až najdu dobrou práci, až najdu toho pravého, až budu zdravá, až budu bohatá, až budu….
Čekáme na AŽ, že pak se něco změní.
Často už jsme dosáhli toho, co jsme chtěli, ale štěstí stále nepřichází.
Proč?
Život je cesta, štěstí máme prožívat během cesty, ne až na jejím konci. Musí pocházet zevnitř, prostřednictvím sebelásky a přijetí. K tomu máme mysl, která nám pomáhá vidět štěstí v maličkostech nebo nám může škodit, když se soustředíme na nedostatek.
Naše myšlenky jsou jen naše, my rozhodujeme, jak budeme myslet a jak se budeme cítit.. Jen my jsme jejich tvůrci.
Skutečné štěstí je ukryto v maličkostech, třeba v doteku toho, kdo nás má rád, v teplé posteli, v dobré knize, horké čokoládě, přijemném odpoledni stráveném s přáteli nebo dováděním s dětmi. Vnímejme vše kolem sebe.
Všichni jsme se narodili s právem na štěstí. Seberme odvahu, vezměme život do svých rukou a zkrátka buďme a užívejme si života
