Je tolik forem štěstí i neštěstí kolik lidí existuje na téhle planetě. Každý má své soukromé štěstí i neštěstí. Pokusů o definování těchto bezesporu nejčastěji skloňovaných pocitů je bezpočet. Ale to, co je opravdu důležité není definice. Důležité je se naučit vnímat oba tyto pocity, protože více než u jiných dvojic platí, že bez poznání jednoho není možné plně prožít druhé.
Míváme pocit, že bez neštěstí bychom se obešli. Ale vydržíme trvalý pocit štěstí? Možná i vydržíme, ale určitě si ho tak neužijeme, jako když si občas a to je velmi důležité – v míře, kterou si sami stanovíme – dopřejeme trochu neštěstí.
Jak se to dělá, dopřát si trochu neštěstí v míře kterou si sami stanovíme? Jedním ze způsobů je dávat si cíle, které nejsou na dosah. Na cestě k nim určitě potkáme něco, či někoho, s čím se budeme muset potýkat či překonávat určité obtíže. Obvykle to nejde snadno, je třeba zapojit vůli, aplikovat morální zásady, přemýšlet, vyvozovat, analyzovat, hledat různé alternativy. Při této činnosti určitě budeme pociťovat určité zklamání, alespoň na chvilku. Pak se pomalu, někdy možná i rychleji najde řešení a náš pocit neštěstí dojde do svého kulminačního bodu a začne se měnit v pocity lepší, až nakonec při zdolání úskalí a dojití k cíli vyústí ve štěstí.
To byla ukázka cíleného či řízeného štěstí a neštěstí. Určitě si říkáte, že existuje neštěstí, které prostě přijde, a máte pocit, že ho nijak neřídíte a že jste ho vůbec nechtěli. Na první pohled to tak skutečně může vypadat, ale podíváte li se pod povrch většiny svých neštěstí, a k tomu je třeba velkého sebezpytování, najdete příčiny, které ke stavu neštěstí ve kterém se nacházíte, vedly. (Samozřejmě sem nepatří smrt někoho blízkého, či jiná “zákonitá” neštěstí.)
Proč tomu tak je? Protože základní princip našich životů je rovnováha. To znamená, že se máme nacházet v souladu sami se sebou. A to pouze sami se sebou – to je důležité. Protože jestliže buď někomu zasahujete do života (dáváme nevyžádané rady, intrikaříme), nebo někoho necháte zasahovat do svého (cítíme to sice jinak, ale ať je klid, tak to uděláme podle jiných, nevěříme si). Rovnováha se vychýlí a projeví se to právě „neřízenými“ neštěstími, či minimálně nepříjemnými pocity a ty jsou prvními poslíčky pocitu, kdy se nešťastní cítíme.
Mnohdy postačí, když se budeme řídit jednoduchým pravidlem
-
Nedávejme nevyžádané rady.
– víc tím pokazíme, než docílíme, protože kdo o radu nestojí, není ani připraven ji přijmout
-
Nenechme si radit od těch, kteří sami nemají svůj život v pořádku.
– od zedníka, který staví křivé zdi, si také nenecháme postavit dům.
Štěstí může existovat bez neštěstí, jen musíme pochopit o čem to je a nevychylovat se z rovnováhy příliš často. Život funguje v cyklických periodách a jejich součástí jsou právě výkyvy, které souvisejí s naším poznáváním. Žijeme li v souladu sami se sebou a moudře, to znamená, že si bereme ponaučení ze svých chyb, období, kdy se cítíme nešťastní, se budou zkracovat a období štěstí budou čím dál delší.
Až se někdy přistihnete, že už jste dlouho nebyli nešťastní je to známka, že jste pochopili o čem to je, naučili jste se žít v souladu sami se sebou i s vesmírným řádem. Štěstí hledá onu zmíněnou rovnováhu. Nepotřebuje ke své existenci nic víc, než to, abychom měli ve své duši klid a mír a své tělo uchovávali zdravé a pěstovali kvalitní vztahy. Pak už není třeba si „ordinovat“ neštěstí, stačí jen udržovat pocit štěstí a nenechat se nikým a ničím vykolejit. Stát pevně na svých nohou s jasnou myslí a klidem v duši, je vítězstvím, které určitě stojí za trochu diskonfortu, kterým musíme projít, než k tomuto cíli dojdeme.
