Tohle je poslední blog ohledně dopisů ( střední )
Přesněji je to zas dopis, který jsem psala pro svojí bývalou třídu. Poslala jsem ho své bývalé třídní aby ho první školní den před všemi přečetla. A tak se i stalo.
Tady je dopis pro 2.PA
Ahoj
Určitě jste si všichni všimli, že dneska mezi vámi někdo chybí. A asi jste poznali, že jsem to já Áďa. Všimli jste si dobře nejsem tu a už asi nikdy nebudu. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Někteří jste to čekali, někteří to věděli, někteří mi věřili, někteří doufali. Já osobně doufala!
Když jsem odcházela poslední den s kamennou tváří. Uvnitř jsem cítila, že už vás nikdy neuvidím. Ale v tu chvílí jsem tento fakt nějakým způsobem nechtěla přijmout. V polovině prázdnin jsem si začala teprve uvědomovat, co se to děje? Co budu dělat? Věděla jsem, že opravky nezvládnu. Když jsem pro to do té doby nic neudělala.
A pak jsem začala přemýšlet proč? Proč jsem se nedonutila něco udělat? Proč jsem se na to vykašlala? Proč jste vy nebyli dost velkou motivací? Sama jsem to v tu chvíli nevěděla.
Každý den jsem o tom přemýšlela. Potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, co mám sakra dělat! Prostě, aby mi někdo. Kdokoliv nakázal, abych se začala učit nebo to rovnou vzdala. Aby někdo rozhodl za mě. Ale tak se nestalo. Zůstala jsem jen já, papír, tužka a mé myšlenky. Nakonec z toho vyšlo, že jsem si napsala seznam pro a proti. Napsala jsem si nová, stará a začala psát. Když jsem ten seznam dopsala tak mi byl na nic. Všechno jsem vyrovnala. Jako například. Stará: mám tam kamarády. Nová: najdu si nový kamarády. Stará: ta škola mě nebaví. Nová: mohla by mě bavit. A tak to pokračovalo dál.
Ale nakonec jsem se rozhodla, že mě ta škola nenaplňuje, že jsem tam ani nešla sama od sebe. A původně jsem byla přijatá a přihlášená na jiné škole. Ale lehce jsem se nechala přemluvit od kamarádky, ať tam jdu s ní. No a taky že šla. Jsem za to i ráda, že jsem ji poslechla jinak, bych nepoznala vás. Byl to úžasný rok života. V kterém jste byly vy. Díky vám jsem se i do školy těšila.
Když jsem si tohle všechno i víc uvědomila tak jsem se rozhodla, že přestoupím na tu původní školu, kam jsem měla jít.
Když už jsem byla přijatá a měla jsem školu vyřešenou a myslela si, že už mám vše hotovo. Tak to tak nebylo. Musela jsem to nějakým způsobem říct vám. A nechtěla jsem to psát do skupiny a osobně to v tu chvíli taky nešlo.
Nakonec to všechno píšu tady a děkuju, že jste mě vyslechli a děkuju paní učitelce, že vám to takhle přečetla.
Teď už mi zbývá se jen s vámi rozloučit. Doufám, že vy všechny, které chcete na této škole být, buďte a taky budete. Ale jestli ne tak s tím rychle něco udělejte. Já nechtěla, jsem ráda, že jsem to zjistila takhle brzo. Byl to jen rok.
Tak ať vám to všem vyjde, buďte v životě šťastné, ať vám vše vychází podle plánů. A kdyby to tak nebylo kdyby ty plány nedopadli jak jste čekali? tak se stejnak k vašemu cíli nějak dostanete sice ne podle plánu ale dostanete.to už bude asi vše, když se vám bude chtít tak na mě můžete vzpomínat což doufám že aspoň někdo bude tak jen v dobrém. Já budu vzpomínat na tu nejlepší třídu co jsem kdy měla. To by bylo vážně už všechno a ať se vám daří AHOJ
Potom mi holky ze třídy psaly na telefon, že ten dopis byl krásný, někdo měl na krajíčku, někdo brečel a strašně mi děkovali. Trochu mě to rozesmutnilo, ale to v tu chvíli bylo už jedno.
Tohle je pro dnešek vše, díky za přečtení a zase příště.
