No, tak mám tu dnes jednu z dalších historek…
Tak tedy…kamarádka nedávno utrpěla sexuální šok.
Po nějakém čase známosti se odebrala na společné lože s novým mužem. Na tom není nic divného, jenže po chvíli si připadala v té posteli docela sama.
Tento, do té doby, obstojně vyhlížející nový partner si ji asi s něčím spletl…a nebo sebe?
Takový ten typ “šicí stroj” aneb onanie ženou…
Na tomhle celém je podle mého nejsmutnější to, že tomu muži bylo 40 let a NEVĚDĚL, že dělá něco špatně.
A to znamená, že jste mu žádná za 40 let jeho života NEŘEKLA, že se vám to takhle nelíbí!
Že potřebujete v posteli úplně, ale úplně něco jiného!
Vždycky, když něco podobného slyším, nejde mi to na rozum. Zkrátka nechápu, jak je možné, že v 21.století po světě běhají takoví muži?
Jak je možné, že neverbalizujete, dámy, své potřeby? A nebo alespoň nenaznačujete, když je to pro vás z jakéhokoliv důvodu tak těžké? Nebo přímo nenavedete ručičkou, nožičkou a tak beze slov, když to (prozatím) jinak nejde?
Nebylo by vám náhodou lépe? Oběma?
A kdybyste se chtěla osmělit a přijít na to v čem je zakopaný pes, proč se tolik stydíte, přijdete za mnou?
