Skočit padákem!
Tak tento nápad se mi v hlavě objevil v době, kdy jsem byla nešťastná z rozchodu s tehdejším dlouholetým partnerem.
Znáte to, svět se vám zhroutil, vy nevíte co dál, nic vlastně nemá cenu, vše postrádalo smysl… všechno je vlastně ztracené….
Až mi kamarádka promlouvala do duše, že se mám dát dohromady, že přeci svět nekončí jedním blbým rozchodem. A tak, když nic nepomáhalo zvednout mi náladu, ani kino, divadlo, koncerty, prostě nic, tak jsme se zamyslely a zjistily, že jediné, co by mi mohlo pomoci, je pořádný adrenalin. Bungee jumping jsem zavrhla, mám pocit, že bych se přetrhla vejpůl, nějaké motokáry by mě nebavily…..a pak nás to trklo – „skočíš padákem!“ řekla. Rozzářily se mi oči.
Asi dva týdny poté jsem už byla na letišti v Kunovicích (samozřejmě v doprovodu své věrné kamarádky) a psychicky se připravovala na následný seskok.
Pánové mě v letadle chtěli rozptýlit svými obdivuhodnými znalostmi leteckých termínů a popisů letadla, ve kterém jsme letěli. Trošku ostrouhali, jelikož jsem v té době studovala leteckou dopravu a vše dokonale znala. Rozptýlení jsem však nepotřebovala. Na seskok jsem se těšila.
Byla to nádhera, osvobozující pocit bezstarostnosti…volný pád a pak škub padákem, ktež se otevírat a následně pozvolné padání a kochání se okolní přírodou pod námi. Bezchybné přistání….
Po seskoku jsem byla jako znovuzrozená. Všechny dosavadní problémy mi přišly neskutečně malicherné. Bože, proč smutnit, proč brát život pesimisticky, když je taaaaak krásný!!! Úsměv a pozitivní energie mě od té doby neopustili. A jelikož to byl tak dokonalý zážitek, rozhodla jsem se o pár let později, spolu se svým známým, skočit znovu.
Kdo se trápíte a troufáte si jít do takového adrenalinového kousku, můžu jen doporučit. Nezaručuji však, že vaše zážitky budou podobné těm mým. Můj známý měl ze seskoku skoro infarkt a jedna holčina se hned po přistání poblinkala.
