Někdy jsou naše rozhodnutí těžká a bolestivá. někdy nás posílí a ženou kupředu. Dá se říci, že v devadesáti devíti procentech z nich čerpáme a vedou nás dál, lepší cestou.
Otázek typu: “Co kdybych to udělala jinak?” Co s nimi dále? Jak se ke všemu postavit? Kde vzít sílu na to otevřít pusu a ulevit si? Vyřešit dlouho neřešené a vyprázdnit pandořinu skříňku? Není to jednoduché. Nemůžete totiž naplánovat situaci podobnou té, co už proběhla, protože to většinou nevyjde. Málo kdo umí vyvolat situaci, kde se vzbouří emoce jako ve chvíli, když to bylo poprvé. Napadá mě v celku důležitá otázka. Co nám vlastně brání na poprvé ulevit si? Když se zamyslíte, tak zjistíte, že odpověď není zas až tak složitá. Hodně záleží na tom, odkud jsme, kde situace vznikla a koho máme okolo sebe. Většinou je to totiž naše hlava a morálka. Bereme ohledy na okolí, děti, ale zapomínáme na sebe. Krásně tak vytvoříme dojem, že se raději nebudeme vyjadřovat, “ignorujeme” protistranu a tím, že se k tématu nevracíme, dobrovolně čistíme v sobě cestu depce a špatné náladě, díky které si sami znepříjemníme několik dalších dní. A co hůř? Naplňujeme v sobě kalich, nenecháme na protistraně nit suchou a v okamžení, kdy přeteče, je naše pusa plná výčitek. Mozek se ztratí v nedohlednu, nastoupí emoce a vztek a k výsledku stejně nedojdeme … Jen prohloubíme depku v pokročilém stadiu a více méně donutíme protistranu k tomu, že už s námi na dané téma nepromluví.
Poznáváte některé situace? Vidíte se na jedné či druhé straně? Já někdy ano a není to moc příjemný pohled. Občas si říkám, že mi to za to ani nestojí, ale vím, že u mě převládá morální stránka a hledání správného okamžiku. Když dopisuji tuto větu, bliká mi v hlavě velká stopka a mezi vzpomínkami nacházím situace, kdy jsem opravdu “bouchla”. Bylo mi krásně, najednou se v hlavě vše uklidnilo. Protistrana vše vyslyšela, bouchla a pak následoval rozhovor, který měl hlavu, patu a závěr. Musím říci, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Jestli si říkáte, co okolí, rodina a děti, tak vězte, že se dá vše vysvětli a urovnat na pravou míru …. ovšem musíte mít čistou hlavu.
Takže když se nad tím tak zamyslím, nic není tak černé jak se zdá. Za svá rozhodnutí si totiž neseme zodpovědnost sami. Sami si volíme cestu a milníky na ní. Sami jsme se rozhodli a vybrali si ať situaci, partnera či cokoliv jiného. Pokud tedy začneme myslet v tomto ohledu sami na sebe, tak i okolí změnu časem uvítá. Zjistí stejně jako my, že je lepší říci na rovinu v čem je háček, než sobecky naplňovat kalich a házet špínu všude okolo. Těžko se pak mluví s někým, na koho si vybudujete averzi, najednou ho vidíte v tom nejhorším světle, vše vám vadí a už nevidíte to málo, které pro vás dělá.Okamžitě otevřít očka, pusinu a i když na to ze začátku budete mít málo odvahy, tak se ničeho nebojte a vytrvejte a zkuste se třeba k sobě otočit zády a vyříkat si to aniž by jste viděli protistranu. I tohle ze začátku pomáhá a to z jednoho prostého důvodu. Nevidíte grimasy, ruce, emoce. Vidíte jen sami sebe a jste ve svém “bezpečí” a to je pro začátek hodně důležité.
Zdroj foto:Pixabay.com
