Smutek je nedílnou součástí našeho života. Je naivní si myslet, že se mu můžeme vyhnout, že nás nepotká. Proto je dobré na něj být připraveni, a když přijde, tak si ho i užít. Ano, slyšíte dobře, užít!
Kvalitní smutnění totiž náš život může i obohatit. Jen je potřeba si ho připustit a naučit se s ní m pracovat. Jako vše v životě i smutek je druhou polaritou jiné emoce, tedy radosti. A jak víme, abychom mohli žív v rovnováze, musíme si občas dopřát obé. Bez prožitku jednoho, nedokážeme totiž docenit význam druhého. Vždyť známe dovjice jako: láska a nenávist, dobro a zlo, štěstí a neštěstí, ale i černá a bílá jsou protiklady – leží na opačných pólech barevného spektra a duha je průsečíkem v jeho středu a jak všichni běžíme se podívat, když se objeví…….
Zpět tedy ke kvalitnímu smutnění. Smutek se v našem životě vyskytne jaký důsledek našich předchozích skutků nebo životních okolností. Jako každá emoce má očistný charakter. Smích i pláč jsou našimi projevy, které se neptají, jestli mohou nastat, prostě je nemáme vždy tak plně pod kontrolou. A to je dobře, protože právě autenticita a ztráta kontroly zajistí naše opravdové prožívání, které je tak očistné.
Snad každý z nás zažil ten pocit, kdy se nemohl nadechnout, protože ho zavalily emoce. A tak si také jistě pamatujete, jaké to bylo, když to celé odeznělo. Pocit úlevy, ať už se jednalo o kladnou, či zápornou emoci, po této katarzi nastane klid. Rozhostí se v nás a my se dokážeme znovu nadechnout a přijmeme danou situaci. Začneme racionálněji uvažovat, co že se to vlastně událo a dokážeme vyvozovat, co tato situace pro nás znamená. Následně hledáme řešení, poučení nebo si jen užíváme nabyté poznání.
Pusťme tedy smutek do našich životů, nebraňme se mu. Jistě, někdy jsou v životě situace, kdy je vhodné „umrkat“ slzy a nedovolit jim stéci po naší tváři, ale s o to větší intenzitou nás pak obvykle smutek dožene a my mu stejně musíme dát průchod. Nejde ho obejít, jde ho možná zatlačit dovnitř, ale tam stále čeká. Je to emoce, která potřebuje být prožita, aby mohla být vyplavena.
Neučme tedy své syny, že nemají plakat, naučme své dcery, že pláč není vydírání, tak jak to mnozí muži prezentují. Smutek je součástí našich životů a je dobré k němu tak přistupovat. Smích i pláč jsou našimi spojenci na cestě životem. To, že jsme schopni obého, je známkou, že jsme život pochopili a umíme si ho i užít v celé jeho šíři a kráse. Není možné si brát jen to dobré a to špatné zametat pod koberec, časem by nám totiž už nestačil ani výkonný vysavač, abychom to vše uklidili…………………..
