Je před námi trošku sváteční víkend, navíc tady máme to novoluní, o kterém jsem v týdenním výkladu říkala, že by se moc a moc hodilo k tomu, abychom si někde, fakticky, poskládali život a svá přání do budoucna. Na stůl, ke svíčce, na parapet, jakékoliv maličké symbolické místečko by si nyní naše přání zasloužila. Přijde mi, že jsme na křižovatce, na které je absolutní klid a ticho. Vyrovnání. Teď vidíme tu budoucnost, umíme oddělit špatné od dobrého, vadné od životaschopného. Ten pohled o víkendu bude velmi přísný a pravdivý. Zároveň ale hojivý. Na všechno – „co se mi nepovedlo v životě“, přijde i něco „za tenhle poklad jsem vděčná a ejhle… on roste! On chce růst!“ Tlak, který nepříjemně můžeme cítit, je způsoben tím, že jdeme jinudy, nutíme se jít jinudy, než chce naše duše. Proti sobě tu totiž stojí naše vnitřní moudrost a pak umanutá hlava, která něco furt musí… a výsledkem je nespokojenost a trápení. Takže se vyplatí zastavit se na místě, opravdu si udělat poctivé účetnictví všech témat a oblastí života, které jste si zanedbávali, které jste odkládali… a zkusme si je definovat, vzít je třeba i jen jako zkušenost, kterou jsme prožili (pokud s tím vším nyní není co dělat), ale v tom výdechu a zastavení se, by měla být vidina budoucnosti v něčem milém, nostalgickém – a pozor, možná i z minulosti.
Je klidně možné, že o víkendu potkáte něco/někoho z minulosti, z dětství, nebo něco, co se vám dotkne velmi příjemně emocí a navodí dlouho nezažitou vnitřní radost….
Ty budoucí plány a zahledění se v životě dál jsou na více etap. Vůbec nevadí, pokud nebudete na tom symbolickém místečku mít konkrétní věci, ale jen pocity nebo hrubé plány, nebo jenom volná místa, protože jste nyní už ochotni to volné místo udělat. Protože postupem času bude tohle vyslyšeno – a hrubé plány vystoupí z mlhy konkrétněji, volná místa se začnou zaplňovat. Víkend je čas, kdy nám osud může do ticha pošeptat za ucho řešení všeho, co nás trápí.
