Nejdříve se zeptejte sami sebe, zda opravdu chcete svobodu. Zajímá vás naprostá svoboda, anebo jen vysvobození z nepohodlných a nepříjemných okolností?
Pokud se chceme osvobodit od nevlídných a bolestivých vzpomínek, zlých zkušeností, ale přitom si ponechat své útěšné teorie, hesla a vztahy, které nám přinášejí uspokojení, zjistíme, že není možné podržet si jedno a zbavit se druhého. Potěšení a bolest jsou od sebe neoddělitelné.
Je tedy záležitostí každého z nás, zda chce nebo nechce být naprosto volný a svobodný. Pokud ano, pak je třeba porozumět, co svoboda obnáší a v čem tkví její povaha.
Když se z něčeho vyvlékneme – například z psychické bolesti – je to svoboda? Anebo to slovo znamená něco úplně jiného? Vymanit se z určitých názorů na základě rozumové úvahy lze celkem snadno. Ale jde jen o pouhou reakci, protože jsme se zbavili svých názorů třeba jen kvůli tomu, že se nám staly nepohodlné nebo tyto názory vyšly z módy, např. se konečně vyvlékneme z vlivu nějakého politika, atd.
Takže když prohlásíme, že jsem volní a svobodní tím, že jsme se něčeho zbavili, jde jen o pouhou odezvu, ze které hned vzejde podřízenost vůči něčemu dalšímu, co nás znovu ovládne. Tímhle způsobem dochází k celé řadě reakcí, ale s opravdovou volností a svobodou to nemá nic společného. Je to jen pouhá obměna nadále přetrvávající minulosti, k níž naše myšlení neustále tíhne.
Dojít k pravdě vyžaduje nepokřivenou, svobodnou mysl.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
