Být na vlně je fajn. Když slyším úsloví být na vlně, většinou si představím surfaře, ladně klouzajícího po velké vlně. Toto je exaktnější pojetí bytí na vlně, ale i v něm je obsaženo to oč jde, tedy lehkost, ladnost, plutí, radost, pohoda. Chtěla bych se však podívat na „bytí na vlně“ z hlediska psychologického. Nedávno mě zaujala kniha….. FLOW. Je málo slov, které mi připadají krásnější v jiném jazyce, ale „flow“ k nim patří. Mám za to, že je v něm obsaženo všechno to, na co v češtině potřebujeme několik výše uvedených slov.
Pokud se nám povede být na vlně, daří se nám. Pochopili jsme princip, zaměřili jsme energii správným směrem a to důležité, zaměřili jsme ji akorát. V jógové duchovní praxi odpovídá tomuto principu Zásada nejmenšího úsilí. Ta pojednává o faktu, že intence, tedy záměr, je důležitá a je třeba k ní upnout pozornost, avšak zároveň nelpět upjatě na výsledku. Funguje to. Ale jak poznat to ideální nastavení?
Všichni to přirozeně víme, pokud děláme něco co nás baví a co nám jde, tedy většinou to, k čemu máme vlohy. Tak celkem přirozeně víme jak na to, naše úsilí přináší výsledky a dostavuje se dobrý pocit. Lze tedy říci, že jsme na vlně? V této konkrétní činnosti ano. Je to ten příjemný stav, kdy nevnímáme čas úkorně, kdy jsme plně ponořeni v hladině alfa, tedy lehce snížené mozkové frekvenci, která nám umožňuje si činnost úžít s lehkostí a nenechat se rušit okolními vjemy. Takovou činností může být relativně cokoliv od klidné filatelie až po adrenalinové sporty.
Jenže tohle jsou pouhé výseče našich životů, čas strávený činností, která nás těší. Ti co mají to štěstí, že jejich koníček je jejich prácí jsou v proudu plutí na vlně dále. Faktem však zůstává, že není mnoho lidí, kteří to tak mají a pro ty je plutí na vlně, tedy lehkost života, mnohem hůře dosažitelná. K tomu je ještě třeba podoknout, že i ti co mají to štěstí, že plují z lehka ve své pracovní rovině, nemusejí zlehka plout v té osobní. Platí to samozřejmě i obráceně, někdo je v pohodě a pluje si ve svém osobním životě s lehkostí a v pracovní neví co s tím.
Lehkost – to je to klíčové slovo, ta krása všeho, když se to dělá s lehkostí. Kdysi jsem četla jednu povídku, kdy byl požádán malíř o kresbu kočky. Zakázku přijal a řekl zákazníkovi, ať přijde za tři měsíce. Ten se podivil, vždyť chtěl lehkou perokresbu….. Respektoval to však a přišel v uvedeném čase. Malíř před jeho očima načrtl třemi ladnými tahy kočku, celé to netrvalo ani půl minuty a výsledek bych ohromující. Z obrázku číšila lehkost a přesně vystihovala to co měla. Zákazník se otázal, proč musel čekat tři měsíce, když nyní na vlastní oči viděl, že se jedná o vteřiny, než je dílo hotovo. Malíř mu ukázal v rohu místnosti stohy papírů s kresbou koček….. potřeboval čas, než se dopracoval k oné lehkosti, se kterou pak vytvořil své závěrečné dílo. A tak je to s většinou našich činností. Potřebujeme čas k tomu, aby naše činnost získala lehkost. Vezměme si jako další příklad excelentní kuchaře, kteří s lehkostí krouží kuchyní a když se na ně máte možnost dívat, je to právě lehkost se kterou tvoří své dílo a výsledek je úžasný. Takových příkladů bychom našli bezpočet.
Avšak největším mistrem v tvorbě s lehkostí je příroda. V přírodě neexistuje žádné pachtění. Všechny procesy probíhají s naprostou přirozeností a zdánlivou lehkostí, přesto, že některé trvají miliony let, jiné jsou otázkou vteřin. Jak je to možné? Lze si z toho pro nás něco vyvodit? Jsme součástí přírody, neměl by to tedy pro nás být problém. Jenže my jsme se od přírody dost odklonili a tím i ztratili ten ideální vzor. Vím jak mnozí lidé bagatelizují rady typu: „Věnujte víc čau pobytu v přírodě.“ nebo „Udělejte si čas a dívejte se na květinu nebo zurčící potok.“ Toto jsou rady, které v mnohých vyvolávají úsměv a opáčí, kde na to mají vzít čas. Někteří si ho najdou, ale pak to prostě „nevydrží“, připadá jim to málo akční. V době zaměřené na výkon, jako je ta naše, to tak bohužel je. Když už na výlet, tak s jasným cílem, udělat fotky, dát je na instagram, aby všichni viděli co jsme stihli, okomentovali to a my měli dobrý pocit. Jenže tohle je obrácený princip. To pak není o nás, ale o světě kolem nás.
V každém z nás je uchována genetická informace o tom, co je pro nás ideální činností. V našem pojetí tomu říkáme vlohy, nadání, talenty. Chýčkejme si je, pěstujeme je, věnujme jim svůj čas a odměnou nám bude to krásné plutí na vlně nebo raději FLOW….?
