Taranise společně se slovanským Perunem, germánským Thórem, řeckým Diem a římským Jupiterem řadíme do skupiny indoevropských bohů – hromovládců. Taranis ovšem, na rozdíl třeba od Jupitera , vládne i podsvětí, díky čemuž ho římský básník M.A. Lucanus ztotožňoval nejen s Jupiterem, ale i s Plutonem.
Taranis jako pán nebes ovládal hrom i blesk, ale i slunce. Podle V. Podborského ale zasahoval i do oblasti válek a života na onom světě. Hrál tedy svou úlohu i v kultu předků, který byl pro Kelty tak důležitý. Jeho atributy byly hrom (taran) nebo palice, kterou držel v jedné ruce, a kolo s loukotěmi, které držel v druhé ruce, nebo se o něj aspoň opíral.
Kolo samotné i u mnoha dalších civilizací vždy symbolizovalo slunce. Malá bronzová kolečka se čtyřmi nebo osmi loukotěmi se běžně nalézají na oppidech (např. ve Stradonicích). Některé připomínají spíše malá kola od vozu, jiná jsou ozubená, snadno bychom si je mohli splést se součástkami nějakého modernějšího stroje. Má se za to, že sloužily jako amulety.
Taranis podle Podborského mohl být jakožto bůh nebes symbolizován také postavou býka. Božského býka Deiotarose uctívali třeba v maloasijské Galatii.
Byl Taranis nejhlavnějším z bohů?
Lucanus dále uvádí, že Taranis společně Teutatesem a Esusem tvořil trojici nejvýznamnějších bohů. Některé nám dnes dostupné zdroje (Bauerová, Podoborský) se nám snaží namluvit, že byl nejvyšším z této trojice. To však nemůžeme s naprostou jistotou ani potvrdit, ani vyvrátit, protože Keltové měli zákaz psát o svém náboženství, o své rituální činnosti. Proslulý Mircea Eliade i samotný Gajus Julius Caesar, který měl s Kelty přímou zkušenost, však za toho nejhlavnějšího boha Keltů pokládají Teutatese, který měl Kelty naučit všem řemeslům.
Prohlášení Bauerové, že se Keltové dle Caesara považují za jeho děti, je poněkud sporné už díky samotnému zdroji. Caesar ve svých Zápiscích vyjmenovává všechny bohy, včetně Jupitera, kterého Římané přirovnávali k Taranisovi, a pak poznamenává, že „Galové o sobě rozhlašují s chloubou, že všichni jsou potomky boha Díta, a tvrdí, že to mají od druidů.“
Oběti pro Taranise
Býváme skeptičtí k informacím od římských autorů, ale ještě skeptičtější bychom měli být vůči tomu, co nám podávají novodobí autoři. Podborský stejně jako jiní píše, že „Taranis byl usmiřován přinášením lidských obětí, a to upálením“. Za toto prohlášení přidává citaci Caesara, který o Galech zapsal: „..mají zase nesmírně velké modly, jejichž údy, spletené z proutí vyplní živými lidmi. Pak je zapálí a lidé uprostřed plamenů jsou zbaveni života.“ Nikde tam ale není jasně určeno, zda se jednalo o oběť Taranisovi, či někomu jinému. Jiří Waldhauser napsal, že Taranisovi se obětovalo i zakopáním obětin. Současní autoři přinášejí mnoho závěrů, ale málo vysvětlení, jak k nim vlastně dospěli. Nabízí se tedy otázka, jestli nás jen nevodí za nos.
Praxe
Mnoho lidí (pohanů) se záměrně pevninským bohům vyhýbá, neboť se o nich nedochovaly žádné příběhy, od Keltů samotných nemáme o těchto bozích žádné informace. A jestli víme aspoň nějaké, tak z literatury, kterou nám je zanechali Římané, kteří s Kelty přicházeli do kontaktu, nebo z podobně možná i více zavádějícího podání archeologů, kunsthistoriků atd. Jakožto autorka článku přiznávám, že ohledně správnosti podávaných informací jsem nesmírný skeptik.
Osobně ale Taranise jakožto boha nebes uctívám a nezapomínám na něj při žádném důležitém svátku. Přece jen jeho moc může život dát (slunce je důležité nejen pro život rostlin), ale i brát. Když jsem s ním přišla do kontaktu poprvé, vzpomínám si, že jsem byla velice nervózní, protože mně tehdy dostupné zdroje hlásily, že přijímá jen lidské oběti. Není to pravda. Ale že nedá nic zadarmo, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži.
Zdroje:
Anna Bauerová: Zlatý věk země Bójů
Anna Bauerová: Keltové v Čechách
Vladimír Podborský: Náboženství starých Evropanů
Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení II
Jiří Waldhauser: Encyklopedie Keltů v Čechách
Gajus Julius Caesar: Zápisky o válce galské
