Milé dámy, dnes bych se s vámi chtěla podělit o jeden příběh. Je to příběh člověka mně velmi blízkého – mého manžela. Souhlasil, abych se s vámi o jeho příběh podělila. Může být inspirací nebo pomocí pro ty z vás, které se vyrovnáváte s nepříznivou diagnózou.
K jeho příběhu bych chtěla říci pouze tolik, že ačkoliv je muž a muži jsou od přírody bojovníci, my ženy máme zase dar velké vytrvalosti a trpělivosti a to v boji, nebo přijetí, závažné diagnózy je také velmi důležité. NEVZDÁT SE a jít cestou, která se stala naším cílem. Mého muže jsem poznala v době, kdy se svou diagnózou žil již dva roky a působil a stále působí jako zdravý člověk. Zdravý není, ale naučil se svojí nemocí žít a přijal ji jako součást svého života, součást denních rituálů. Jak já říkám, naučil se to stejně, jako se v dětství naučil čistit si 2x denně zuby…
Přeji vám všem nerušené čtení.
S diabetem 1.typu můj život neskončil. Naopak teprve začal a pokračuje dál…
Nikdy nezapomenu na ta památná slova: „Víte, pane Karmane. vše bude jinak. Máte diabetes 1. typu.” Tato, pro mě zásadní, informace mi byla sdělena po 3 dnech v nemocnici, kde jsem byl hospitalizován s akutní hodnotou glykemie 56 mmol/l (pozn. běžná hladina je cca 5-7mmol/l). Po nasazení inzulínu se mi hodnota glykemie vrátila do relativně normálních hodnot. Bohužel, to samé jsem nemohl říci o svém životě. Nikdo mi nemohl a ani nedokázal říci, co bude dál.
Dobrá kariéra v ozbrojených složkách byla v nenávratnu. Jako aktivního sportovce mě zajímalo CO BUDE DÁL? Budu moci i nadále běhat? Chodit do posilovny na kruhové tréninky? Dělat dále instruktora KRAV MAGA-KAPAP (pozn.: jedná se o izraelský systém sebeobrany)? Otázek mnoho a odpovědi žádné. I přes podporu mé velké veselé rodiny JSEM NA TYTO OTÁZKY MUSEL NAJÍT ODPOVĚĎ SÁM. Za tři dny v nemocnici jsem přečetl o diabetu vše co mi přišlo pod ruku. Pod tíhou informací jsem se stával stále menším človíčkem a má nejistota byla čím dál větší. Co člověk, to jiný příběh. Jiná zkušenost. Mé vysněné mety mi mizely v dálce a zbyla jen hořkost.
POČKAT! Musím přeci něco udělat! Něco změnit,abych mohl žít svůj život, plnit si své sny i ve stínu inzulínového pera. Přeci jsem nežil svůj život doposud aktivně jen proto, abych teď složil ruce do klína a propadl panice a beznaději. Kdesi vzadu v hlavě mi brouk našeptávač říkal: “Jsi tvrďák, to zvládneš. Poznej sám sebe. Jak tvé tělo a mysl dokáže fungovat s přítelem inzulínem.”
Dobrá, jdu na to! V práci jsem si vzal měsíční dovolenou. Sestavil jsem si plán “JAK SE SKAMARÁDIT S INZULÍNEM A RESTARTOVAT SVŮJ ŽIVOT.” Plán jsem zaměřil na tři zásadní problematiky:
- 1. Jídelníček
- 2. Pohybové aktivity
- 3. Práce a sociální začlenění
1. JÍDELNÍČEK
Vzhledem k tomu, že jsem aktivně sportoval od svých 5 let, považoval jsem svůj jídelníček za vyvážený a celkem v pohodě. Pod drobnohledem diabetu 1.typu však neobstál. Četnost jídel a pravidelnost doby, kdy a jak jíst jsem měl nastaveno správně. Bílkovin a sacharidů ale více než by mělo být. Naštěstí v době internetu jsou výživové hodnoty potravin lehce dohledatelné. Pak už jen zbývalo sesekat velikost porcí a bylo hotovo. A hle! Najednou jsem se cítil strašně dobře a lehce. Únava zázrakem zmizela. Povzbuzen tímto úspěchem jsem začal testovat své pohybové aktivity.
2. POHYBOVÉ AKTIVITY
Zde se musím přiznat, že mé obavy byly veliké. Byl jsem zvyklý na velké tréninkové dávky a neměl jsem nejmenší představu, jak mé tělo bude reagovat na kombinaci pohybu a inzulínu. Jak rychle mi spadne glykémie pod únosnou mez? Neodpadnu? Rozhodl jsem se začít svou oblíbenou aktivitou a to plaváním. Můj nejlepší kamarád mi dělal záchranáře a já se s klepajícíma kolenama vnořil skokem do 25m bazénu. Výdech do vody, nádech nad hladinou a začal jsem velice opatrnými kraulovými tempy. Strach byl veliký a svazoval mě. Uplaval jsem 100 m a změřil si glykemii. Byla v pohodě a neklesala nijak rychle. Tak jsem tam hupsnul znova a tentokrát se do toho opřel. A ono to šlo! Byl jsem rychlej jak blesk a kilometr jsem uplaval jak nikdy předtím. Chtělo se mi křičet a řvát radostí. Tímto způsobem jsem otestoval svou adaptaci na všechny mé pohybové activity – běhání, posilování, bojové sporty. A ONO SE TO POVEDLO! SPORTUJI JAKO DŘÍVE! Vždy si s sebou beru hroznový cukr a pravidelně si měřím glykémii, abych nebyl nepříjemně překvapen. Po 5 letech sportování s diabetem 1.typu jsem rychlejší, silnější a vytrvalejší než před nemocí.
3. PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZAČLENĚNÍ
Jak se uživím? V ozbrojených složkách neprojdu zdravotní prohlídkou. KONEC. No nic, oživím své kontakty v civilním sektoru. Vzhledem ke zkušenostem s vedením lidí v náročném prostředí, jsem velice brzo začal pracovat ve středním managementu ve strojírenství. Práce zajímavá, flexibilní, ale nesmírně psychicky náročná. Ajajaj, po nějaké době mi vliv velké psychické zátěže začal nabourávat můj zajetý systém a labilita mého diabetu se začala velice rychle stupňovat do extrému. Tudy cesta nepovede. Musím to změnit. Chci mít diabetes pod kontrolou.
Dospěl jsem k názoru, že chci-li mít svůj diabetes pod kontrolou, musím si řídit své pracovní aktivity sám. Položil jsem si několik zásadních otázek:
- Co umím a v čem jsem výborný?
- V čem jsem expert?
- Jaké jsou mé zkušenosti?
- Kvůli čemu mě lidi oslovují a vyhledávají?
Odpovědi jsem dlouho nehledal: bezpečnost, sebeobrana – KRAV MAGA-KAPAP, kruhové tréninky. streetworkout, výživové poradenství. Mé koníčky se mi staly mou prací. MÁM NEJLEPŠÍ PRÁCI NA SVĚTĚ! INSPIRUJI LIDI OKOLO MĚ A NAVÍC DĚLÁM JEJICH SVĚT BEZPEČNĚJŠÍM. Pomáhám ženám a dívkám nestat se obětí sexuálního agresora. Radím bezpečnostním složkám, jak mohou efektivně a bezpečně zakročit proti různým útočníkům – ozbrojeným i neozbrojeným. Jak mají při své práci postupovat, aby se sami nestali obětí útočníků, kteří jsou pod vlivem omamných a psychotropních látek. Práce s takovým člověkem není jednoduchá.
Vím, že i po 5 letech jsem stále na začátku mého soužití s diabetem 1.typu. Vím, že ne vše se mi povede a půjde podle plánu. Čeká mě mnoho překážek a strastí, které jsou a budou provázány s mojí nemocí. Je to pro mě ale ohromná výzva a LZE JI ZVLÁDNOUT! A to svým přístupem:
- vytrvalostí
- důsledností
- cvičením
- dietou
- pravidelným režimem
Ale také vzájemnou motivací, sdílením svých zkušeností a podáním pomocné ruky. Neskončil jsem, začal jsem opět žít a POMOHU I VÁM!
