159

V současné moderní splečnosti je kanibalismus jedním z největších tabu. Mezi lidmi je kanibalismus buď rituální záležitostí, anebo vyplývá z extrémních podmínek, do kterých se lidé dostanou.
V říši zvířat je tomu ale jinak. S kanibalismem se setkáme docela často. Je například známo, že samičky kudlanky nábožné po pářenípožírají samečky. Tento postup je typický i pro mnoho druhů pavouků. U některých australských pavouků se zase setkáme s tím, že se potomci živí tělem své matky.
A třebapulci ropuchy obrovské raději než vajíčka jiných druhů žab konzumují  vlastního druhu. U dospělých jedinců pak dochází k tomu, že velké ropuchy obrovské požírají ty menší.
Setkáme se s tím, že se navzájem požírají sourozenci. Například u žraloků písečných probíhá takzvaný embryotický kanibalismus. Žraloci jsou totiž vejcoživorodí, což znamená, že z vajíček, která jsou v těle matky, se ještě v děloze vyklube zárodek, jenž se tam pak dále vyvíjí. A první mládě žraloka, které se z vejce vyklube, sní všechna ostatní oplodněná vajíčka, čímž vlastně požírá své sourozence.
 A proč zvířecí kanibalismus existuje? Jeho pomocí se například reguluje přemnožení daného druhu.Kanibalové navíc tím, že snědí ostatní, nejenže eliminují konkurenci v boji o potravu, o teritorium či o partnery, ale navíc ještě ze svých obětí získávají potřebné živiny. Obecně lze tedy říci, že zvířecí kanibalismus je strategií, která zvyšuje šance na přežití daných jedinců, a tím i šanci přežití celého druhu.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account