Zjišťuji, že někdy mám v sobě zvláštní prázdno, i když jsem šťastná a mám svoji rodinu a zázemí a práci. A myslím si, že nejsem sama, kdo se v tom občas plácá.
Odpověď proč tomu tak je musíme hledat v sobě. Jsme citlivé bytosti a náš život je plný různých pocitů a zážiků. Ne každá chvíle musí být perfektní
Poslední dobou mě naplňuje smutek, hlavně koncem týdne a počátkem víkendu. Chce se mi brečet, jsem skleslá a uvnitř sebe mám svíravý pocit, že mě asi začíná požírat prázdno a nějaký druh nicoty. Že by počínající druh vnitřní deprese? Kdoví.
Zvláštní. Já, silná osobnost, která druhé drží v těžkých chvílích. Motivátorka a nabíječka pozitivní energie. Já, hledačka cest a nových možností. Nestálá bojovnice a Fénix, který se neustále rodí z popela.
0bčas cítím obrovskou tíhu samoty, i když nejsem sama
Je to k smíchu, i k pláči. Silný člověk může také být v určitých chvílích slabý a vnitřně prázdný. Možná je to tím, že cítíme smutek a trápení ostatních lidí nebo prostě jen proplouváme životem na lodi, která se občas zastaví a je bez větru, na místě.
Pořád si říkám,
-
hledej možnosti,
hledej nový vítr do plachet,
dej svému životu opět důvod se smát a mít radost.
Když tohle píšu, je mi lépe. Do uší mi zní hudba plná relaxu a pohody, beze slov. Možná jsem napůl vyhořela vnitřně z nějakého důvodu, který zatím neznám.
Je třeba o svém smutku a občasném vnitřním vyhasínání mluvit, psát, vykřičet se. Restartovat se
Je třeba se opřít o lidi, kterým na vás záleží.
Smějte se nahlas.
Je třeba dát svému životu smysl a důvod, proč je krásný.
Dobijte si energii třeba meditací.
Čerpejte sílu z přírody.
Choďte hodně ven a mezi lidi. Neuzavírejte se do samoty.
Vytvořila jsem si před 24 lety svoji rodinu, našla nové možnosti seberealizace, postavila se na vlastní nohy a získala nezávislost ve všech směrech. V životě se opravdu vše za ty roky posunulo k maximální spokojenosti nás všech, je nám spolu dobře. Tak proč mi pořád něco chybí? Asi něco pořád hledám. Není to láska, není to ani bohatství nebo vzrůšo. Možná mám nedořešené rodiče, bratra a svoje zdraví. Nebo málo chodím ven. Hledám vnitřní spokojenost a vnitřní radost, důvod se smát a být veselá. Snad to brzo najdu a vyřeším. Nikdy není pozdě udělat v sobě restart.
Jak řešíte své vnitřní depky vy? Jsou chvíle, kdy vám je také smutno a nevíte proč?
Blogerka Michaella
(zdroj obrázků pixabay)
