„Velký špatný kámoš“
Tak ve chvíli, kdy jsem se pohybovala na vlně pohody a plná energie – mám za sebou první kurz, naskočila jsem do dalšího, dostala jsem pochvalu od své hráčky, tak jsem se dozvěděla, že moji knihu nevydají. A ačkoliv vím, že jsem si to tak trochu přála, proto, abych si její vydání a ilustrování mohla řídit sama, a že je to velká příležitost, tak se vůbec necítím s touto zprávou dobře a moje sebedůvěra klesla minimálně o 10 bodů dolů. Můj „Velkej špatnej“ soudce se přihlásil ke slovu a snaží se mě převálcovat. Ještě, že jdu na jógu a vypnu tam tu svojí hlavu. Meditaci si dám hned po, a až se budu cítit líp, tak si sepíšu, co mi tahle příležitost přinesla. Protože jak se učíme na kurzu – hru bez možnosti prohry nemá cenu hrát. A tak se zdá, že moje hra je velká. A není to prohra, ale příležitost. „Velkýho špatnýho“ pošlu někam a dám se do další výzvy. Když to tak píšu, tak se cítím líp a světe zboř se – já se snad na to i těším. Můj mudrc si mne ruce a zvedá palec vzhůru. Dneska se prostě odměním – pořádná koupel s velkým množstvím voňavých bublinek, sklenka červeného, čokoláda a nějaký super film a ještě nějakou mindfulness techniku.
Do rána jsem se z toho vyspala. Rozhodně se nevzdám. A až bude trochu čas, tak tu svoji knihu pošlu do jiných nakladatelství. Protože jí věřím a protože se zatím líbila všem, kteří ji četli. A sabotérům navzdory a abych to natřela tomu Velkýmu špatnýmu…
Navíc je v práci mazec, tak není čas na přemýšlení a do toho mi skočily další výzvy… Zjistila jsem, že se nevejdu tak nějak úplně pohodlně do letních kalhot (že by za to mohla ta čokoláda???), takže nová 30 denní výzva + pitný režim, ten jsem teď vážně dost zanedbávala. Se sabotérama bojuju, ale už cítím první výsledky – mnohem míň se nervuju a jsem celkově jakoby víc v pohodě. Určitě v tom hraje roli i technika vědomého dýchání. S technikou body scan se nějak nemůžu skamarádit – pokaždé usnu, ale pokroky jsou: poprvé jsem usnula už u palců a vzbudila se úplně na konci, podruhé jsem usnula u kolen a vzbudila se u hlavy. Včera jsem to zabalila opět u chodidel, ale byla jsem vzbuzena dětma. Dávám tomu další týden…zkusím ji propraktikovat hned ráno, když jsem ještě čilá….
Zavádíme minimalismus…
Mám skvělého manžela, co mě podporuje, takže jsem si usmyslela, že ten super minimalistickej život, jaký vedeme v naší obytce, zavedeme i doma.
Manžel mě nejenže podporuje, ale slíbil svoji aktivní pomoc při vyklízení bytu a zavádění nových pravidel. Objednala jsem si na to knihu – jsem z ní úplně nadšená. Už jenom ta vazba mě natěšila na obsah. Mám plno elánu a řeším tuhle svoji hru v koučovacích hodinách. Jsem samá výzva a energie mám na rozdávání. Stačilo vyklidit jen jednu malou část bytu a cítím se skvěle. A nejen já….
Plníme pytle na separaci a při čtení knihy mi dochází, jak jsem si žila v naivitě – separuji, něco pro přírodu tedy dělám. Bohužel, je to slušný alibismus. Odpadům je třeba předcházet. Takže jsem si objednala pytlíky na ovoce a pečivo a zkusím si to vykomunikovat v obchodě – zda je mohu používat místo těch jejich jednorázových. Máme jogurtovač, spotřeba kelímků se rapidně zmenšila a navíc náš jogurt všem chutná víc. Bioodpad znovu házíme do kompostu – zde je třeba překonat tu lenost, když máme nádobku se zbytky potravy vynést ven.
Zjišťuji, že mé dřívější snahy o minimalistický přístup v životě vždy ztroskotaly na tom, že jsem se snažila strhnout všechno hned, najednou. Teď s pomalejším tempem se to zdá být dosažitelnější. Dávkuji to dětem pěkně po kouskách, nicméně mi při koučování došlo, že o tom svém záměru musím také mluvit, vysvětlit to dětem, proč je to tak důležité, co to pro mě znamená, jaké to bude mít dopady na nás, na životní prostředí, na náš životní styl.
Ty části místností, které se podařilo pročistit, jsou provzdušněné a já se v nich cítím moc dobře. Bojuji s potřebou nechávat si všechny ty věci, které vyrobily děti nebo které nám něco připomínají (zážitky z cestování). Asi to chce čas. V každém případě se daří, a nikomu nevadí, že na nás v bchodě koukají jak na blázny. A to jsme ještě pořádně nezačali!
Hlava plná nápadů – 6.díl – útok sabotérů, minimalismus
-
Recenze knihy -Bernard Minier: Na okraji propasti
Jiří Hudeček||Osobní rozvoj a podnikání
Vzrušující thriller, který vás donutí myslet, což není tak běžné. Manipulace, zpočiny, násilí, ale také veškerá technologická síla i...
-
Proč mi to podnikání nefunguje?
ŽanetaSlámová||Osobní rozvoj a podnikání
Podnikání s lehkostí: Jak najít soulad a úspěch ve svém podnikání Představte si, že právě teď máte k dispozici...
-
Jak sebevědomí potkává úspěch
Lenka Spurná (Krones)||Osobní rozvoj a podnikání
Dva parťáci ruku v ruce Jdou spolu, jsou na sobě závislí, navzájem se podporují, jsou to opravdoví partneři ve zbrani,...
-
Proč jsem se pustila do vlastního podnikání?
KarolínaErben||Osobní rozvoj a podnikání
Před několika měsíci jsem založila svou vlastní cestovní agenturu. Nebylo to lehké a pořád ještě nejsem v cíli. Proč...
-
Jak to máte s vánočními svátky?
Anna Bartošová||Osobní rozvoj a podnikání
“…Nesnáším vánoční svátky již od svého dětství. Táta hodně pil a jen díky babičce, která k nám jezdívala, jsme...
-
Desatero šťastného vztahu aneb zlatá pravidla nejen pro manželství
SilviaPokorná||Osobní rozvoj a podnikání
1. Buďte realisti Snít je krásné, ale sny nemusí platit složenky, chodit do práce a řešit každodenní úkoly. Nemluvě...
-
I motýli pláčou/ recenze
MarkyVolf||Osobní rozvoj a podnikání
Ráda bych vám představila svou knihu I MOTÝLI PLÁČOU Moc mě těší, jaký názor na knihu mají čtenáři a...
-
Přichází Vánoce, čas Tiché noci
Andrea Fuglíková||Osobní rozvoj a podnikání
Naladit se na vánoční svátky nebude letos úplně jednoduché. Smích a veselí se v posledních měsících přesunuly z ulic a náměstí...