Proč na své děti křičíme a jak s tím přestat: Tipy pro klidnější domov
Nedávno jsem byla na cestách a navštívila několik členů rodiny. Popravdě, byla to pro mě opravdu těžká zkouška, kterou jsem úplně nezvládla. Cestovat sama s dětmi, bydlet, jíst a spát v cizím prostředí a úplně opustit zajetou rutinu není úplně můj šálek kafe. Přidej k tomu šílené horko, nedostatek spánku a nevyladěné vztahy a je z toho Mamsterka jak vyšitá.
Znovu jsem si sáhla do temných hlubin svého já.
Upřímně, zatím jsem stále ještě od sebe neočekávala, že bych už v životě na své děti nezvýšila hlas, respektive neřvala. A možná v tom je kámen úrazu. Asi bych se měla zapřísahat, slíbit si, vyzvat se k tomu, že na své děti nebudu křičet rok, pokud nepůjde o život. Rok!!! Tak to se trochu obávám selhání. Nechceš se ke mně přidat, že bychom se podpořily navzájem? Nemusíš přestat křičet rovnou na rok. Můžeš začít s týdnem nebo měsícem. Pokud se ti ta myšlenka líbí, tvořím na FB skupinu pro ukřičené mámy, kde bychom se mohly všechny navzájem podpořit.
Proč křičím
Důvodů se najde spousta. Zrovna dnes večer jsem to znovu pokazila. Věčné napomínaní a prosení vyvrcholilo jednou na zadek. Možná si říkáš, že někdy to je potřeba, ale já myslím, že to někdy by mělo nastat tak málokdy, že se to nakonec rovná nikdy. Výčitky svědomí mi proudí hlavou v nekonečném kolotoči. Tohle jsou situace a pocity, kterým se chci vyhnout. Takže ano. Je na čase skoncovat s nezdravou formou vzteku a začít s ním něco doopravdy dělat!
Stresových podnětů existuje spousta. Pro každou z nás je jimi něco jiného. Nejlepším způsobem, jak zjistit, co způsobuje tvoje výbuchy, je zapsat si, kdy se to stalo a za jakých okolností.
Pro mě jsou největším spouštěčem má očekávání a představy. Mám vysoká očekávání, která nejsem schopna dodržet a pak si dělám naivní představy, třeba o tom jak lehce půjde dnešní uspávání. Pak je tady hlad, horko a nedostatek spánku. To jsou moje největší rozbušky. Takže proto vybuchnu. Nedávám pozor, co se se mnou, ve mně děje a pak to končí špatně. Ale, tím jak jsem na sebe přísná, tak to někdy navenek nepůsobí ani tak špatné. Ovládám se, ale jsou to pocity, kvůli kterým se posléze cítím špatně. Protože si myslím, že bych je neměla cítit. O tom jsem už ale psala v minulém článku. Je to tak trochu blbost. Samozřejmě, že je cítit můžu. A tak mi už zbývá jediné. Ještě víc ovládnout své chování tak, abych já byla se sebou spokojena po interakci se svými dětmi.
Ale nejdřív zpátky k důvodům, proč křičíme. Které podněty způsobí, že vybuchneš? Co je spouštěčem tvé rozbušky?
Vnější podněty
Vnější podněty bych rozdělila na “Očividné/Velké” a “Nenápadné/Skryté”.
Ty “očividné/velké”
jde snadno rozeznat. Jsou to věci, které nám okamžitě vadí a způsobí, že se v momentě naštveme. Jsou to věci, které lidé dělají, včetně našich dětí, například: odmlouvání, hádky, nedochvilnost, nezdvořilost, kroucení očima, roztržky mezi dětmi, ignorace, apod.
“Nenápadné/Skryté”
podněty si někdy uvědomíme, až když je pozdě. Když už se v nás nahromadily a nacházíme se na pokraji výbuchu.
Smysly
Cokoli co ovlivňuje tvé smysly. Horko/teplo, nepohodlné/mokré oblečení, příliš hluku/dotyků, smrad, tma/ostré světlo to všechno a mnohem více.
Základní potřeby
Kdykoli nenaplníš své základní potřeby, můžeš být náchylnější k podrážděnosti. Únava, hlad, žízeň, nemoc, pocity osamělosti, smutek…..
Momentální situace
Cokoli co momentálně řešíš, dobré nebo špatné, může ovlivnit tvoji odolnost. Finanční problémy, hádky, práce, přetížení, nové miminko, rozvod, začátek školní docházky dítěte a seznam může pokračovat.
Vnitřní podněty
Tady teď budu s tebou upřímná, až tak do hloubky do nich nevidím, ale samy o sobě dávají smysl a mně osobně pomohl jen fakt, že jsem o nich slyšela. Jsou to podněty, které jsme se nejspíše naučili v průběhu svého života. A až donedávna jsem je spíše brala jako součást své osobnosti než cokoliv jiného. Objevila jsem je díky Lucii Kolaříkové a je jich pět:
Buď milá, nebo Buď hodná
Snaž se
Pospíchej
Buď dokonalá
Buď silná
Osobně mám pocit, že “trpím” každou jednou z těhle rozbušek. Dobrá tedy, ale co to znamená? V praxi asi tohle. Když chceš být, třeba, dokonalá, tak cokoli děláš se ti nezdá dost dobré a vždy se najde něco, co dle tvého názoru se dá vylepšit. Zatímco, když se na to podívá někdo jiný, tak se mu to zdá skvělé. Dokonalé!
Ano, ano. S tím mám obrovský problém. I když vím, že dokonalost neexistuje, pořád o ni usiluji. Ať už to je v mateřství, tvoření, psaní, přátelství, ve vztazích…Seznam je nekonečný.
A co ty? Vidíš některou z nich v sobě? Poděl se o svůj názor na věc a pokud hledáš spřízněné duše, přidej se k nám na FB, lajkuj moji stránku a taky se přidej ke mě do výzvy, přidej se do skupiny a přestaňme spolu křičet na své děti. Opravdu se moc těším….
www.materskegaleje.cz
Zdroj foto: MiaMirka
