Od rozhodnutí k dokonalosti: Jak se mi splnil sen o hodinkách
Máte rádi příběhy o splněných přáních? Tak dnes vám budu jeden vyprávět…
Mezi maturitou (1988) a rokem mé osobní transformace (2013) jsem nenosila hodinky.
Proč?
Staré se mi rozbily a léta nikde neměli žádné podle mých představ.
Lev samozřejmě preferuje dokonalost, nebo se raději kořisti zcela vzdá.
A tak jsem raději obětovala povědomí o čase, než nosit nějaký obyčejný časoměřič, který by nedokázal dostatečně vyjádřit a reprezentovat moji Lví osobnost 😉
No vážně – takhle jsem to ta dlouhá léta měla…
Rodiče, přátelé i kolegové v práci moji posedlost “neexistujícími výjimečnými hodinkami” znali a pokoušeli se mě postupně pod záminkami “Budeš mít ty narozeniny/brzy budou Vánoce, pojď, půjdeme se podívat společně, znám jedno bezva hodinářství…” přimět k nákupu “hlavně-už-konečně-nějakých-hodinek”, protože bez hodinek “v dnešní době” vypadá člověk “divně”.
Říkali 😉
Co se pak změnilo?
Bylo to samozřejmě jako s každou změnou. Abych mohla “mít hodinky”, musela jsem se jednoho dne roku 2013 ROZHODNOUT, že “dost už bylo bezhodinkové minulosti”. A následně si dát správný záměr, včetně “zasloužím si…”.
Dovolit si zasloužit si.
A najednou to “šlo”. Pak stačilo “nazdařbůh” vejít do sídlištního hodinářství a TAM BYLY, ty stylově správné, nejpravější, od kterých přišel poprvé jediný takovýto kus, a ten na mě čekal 😀
Jdu si pro ně!
Vzpomínám si, jak jsem vyděsila hodináře, když jsem vběhla do obchodu se slovy: “Já si jdu pro TY hodinky.” Padl mi na vysněné hodinky zrak už od dveří, takže jsem na ně ukázala a rovnou jsem je chtěla zabalit.
Zmohl se jen na “Nechcete si je aspoň vyzkoušet?”
“To je dobrý.”
Měly přece všechno, co mít měly: sportovně-elegantní “stříbrné” pouzdro s modrým (!) zdobením, ciferník s dostatečně velkými – a nikoli římskými – číslicemi a datumovku. Přesně takové hodinky jsem si přála už od dětství.
Nezůstávejte u “zatím”!
Pravda, jediné, co hodinky neměly “dokonalého”, byl pásek – který ve skutečnosti nebyl modrý (což je barva, kterou miluju), ale ČERNÝ (byť s jedním modrým poutkem jako vtipným “Vesmírným” bonusem). Měla jsem ale takovou radost z hodinek samých, že jsem tehdy nějaký pásek vůbec neřešila…
Až o 2 roky později mi náhle došlo, proč 🙂 Objednávala jsem si přece u Vesmíru “hodinky”, nikoli i “pásek” 😀
“Shodou okolností” právě v den mého uvědomění, že se nemusím omezovat jen na část svého přání, ale můžu si ho dopřát CELÉ, se dočasný “zatím-stačí-tenhle” pásek z bezchybného stavu náhle zcela rozpadl 😉
A tak jsem hodinkám konečně dopřála i pásek, jaký si zaslouží (kvalitní, značkový, kožený, a hlavně, v MODRÉ barvě 😉 ). Ten už drží výtečně…
A jaké jsou vaše zkušenosti se splněnými přáními? Podělte se do komentářů.
Další příběhy o splněných přáních si přečtěte v dobrodružném letním Lvím čtení ZDARMA.
Jolana Fišerová
Zdroj foto: Jolana Fišerová
