poslední díl – Jak jsme žili…

V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa.

Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch.

Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact.

Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu.

Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty,

robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem.

Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane.

 

Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene,

šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji.

Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež

lazil s mamlasem?

Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zůstávaly z nich fajne placky.

Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik cyp namontoval

ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping.

Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni.

Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly.

Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok

– v době, kdy opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška.

Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože zme to žrali černe

připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme polyvinyl

chloridovy bazmek.


 

Tak si řikam, jak je kurva možne, že vlastně ještě žiju.

Jak zme to mohli  přežit?

Hudlenka

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account