Ingredience: 48 hodin, zdravé nohy, počasí na vycházky, batoh, svačina, KPZ, voda, možno i trekingové hole a co máte k turistice ráda
Návod: pokud si chci udělat krásný výlet, začnu již den před plánovaným výletem – doma uklidím a navařím, abych měla čistý start a svědomí, pro úplně nejlepší pocit jsem, když vím co budou ostatní z rodiny dělat, případně jim program zajistím (najmu chůvu, odvezu je k babičce, půjdou na den ke kamarádovi, větší děti např. za sportem, manžel půjde do práce, za svým koníčkem, nebo si konečně uklidí v klidu garáž), prostě aby byl výlet dokonalý, je lepší pomoci k tomu, aby mi nic nerušilo myšlenky a neustále nezvonil mobil s dotazy.
Pokud se potřebuji vypovídat, nebo nechci být sama, zkusím napsat několika kamarádkám, o kterých vím, že mají rády pohyb. Nejlépe je jim rovnou nabídnout trasu, kterou se mi chce jít, buď zvolím ze svých oblíbených, ale já poznávám nejraději nová místa, na googlu si najdu hezky popsaný článek. Nečtu více než 3 varianty, musela bych se pak rozhodovat, a to nemám vůbec ráda. Nejvíce se mi stejně osvědčilo, že první volba je ta správná. Tuto variantu volím, protože je v článku popsaná trasa, náročnost, často doplněné krásnými fotografiemi a zajímavostmi které bych musela pracně hledat. Když článek přepošlu kamarádkám, spíše je k výšlapu přesvědčím. Pokud nemohu nikoho sehnat a o společnost velmi stojím, zkusím nějakou facebookovou stránku pro single cestovatele. Např. cestovatelská seznamka.
Dál se snažím nic moc neplánovat. V práci toho mám až až, a pro dobrý pocit z výletu je dobré ponechat co nejvíce věcí jen tak běžet. Ideální je, když nemusím řešit jak se kam, nebo odkud dostanu. Speciálně v okolí, ale dle mé zkušenosti i v ČR, to vždy nějak dopadne a domů se dostanu. Nejsem zrovna kaskadér, stopovat bych nešla, ale výlet si plánuji z civilizace do civilizace. Nakonec pokud jdu s kamarádkou, mohla by se o tuto věc postarat ona?
Pokud mi to čas dovolí, a ráno chci na svůj krásný výlet vyrazit co nejdříve, připravím si věci na druhý den předem. Zkontroluji počasí a vybavím se dle předpovědi. Vždy si beru „kápézetku“ viz. recept KPZ., svačinu zdravou, ale dostatečnou, vím že si dám do těla a tak mu chci dopřát tu nejlepší potravu, doporučuji celozrnný chléb se sýrem či šunkou, nakrájenou zeleninu, ovoce, oříšky, příp. pro jistotu ještě beru proteinovou tyčinku, nechci někde skončit hladová. Beru kousek ovoce, nebo oříšků navíc, abych mohla nabídnout mé společnici.
V den výletu se snažím nikam nespěchat, těším se, a neplánuji, prostě se snažím jen být a užívat a prožívat si každý okamžik toho dne. Cestou často obracím svou pozornost k tomu co vidím, pokud pochválím každý krásný strom, příjemné paprsky slunce, upravenou zahrádku či cokoli co se mi v daný okamžik líbí nahlas, zlepším tím svůj pocit sobě i společnosti se kterou jdu. Někdy se vyloženě snažím hledat krásné drobnosti cestou, jako je rozkvetlá kytička u cesty, ovečka v ohradě, nebo skřivánci nad hlavou. I když nerada fotím, vím že focení krásných výhledů mi pomáhá uvědomovat si, jak úžasně kolem je. Právě takový pohled na svět jsem potřebovala! Vidět ty krásné věci, které ještě když vyslovím, umocňují můj krásný pocit. Pokud se k tomu i pěkně zapotím, vyplavují se s potem z těla odpadní látky, z mozku se do těla vyplavuje endorfin – hormon štěstí, zvyšuji si fyzickou kondici, okysličuji a posiluji celé tělo, a tak jsem náramně spokojena. Zastavuji jak je třeba, min. přestávky na jídlo a pití jsou nutné! A co je nejkrásnější a nejnutnější? Na konci dne, např. cestou domů, si projít v paměti okamžiky toho dne, vzpomenout si na všechny ty okamžiky které jsem zažila, poděkovat si že jsem to absolvovala, ocenit své tělo jak to zvládlo, poděkovat své společnosti, pokud jsem nějakou měla, ocenit svého muže, děti, příp. další zainteresované osoby, které mi takový den umožnili, protože vděčnost patří ke krásným pocitům, která ještě více zvětší můj pocit štěstí, a pak jsem plná. Plná neskonalého štěstí a moc bych ho přála i ostatním lidem. Pokud se cítím takto krásně, začínám myslet na lidi které znám a domnívám se, že by jim trochu toho štěstí mohlo pomoci, a v myšlenkách jim kousek toho krásného pocitu štěstí posílám. A protože věřím, že i myšlenka je energie, a mohu jim takto pomoci, má můj výlet neskonale krásný a smysluplný konec.
