Není snad žádné téma, které by nerozdělilo lidi nejméně na dva tábory. Aktuálním tématem těchto dnů je Coronavirus. Jedni se bojí a nechávají do sebe vstupovat paniku. Podnikají různá opatření, aby byli připraveni (roušky, desinfekce, jídlo…). Zajímají se a informují. Druzí se postavili do role “moudřejších hodnotitelů a soudců”, kteří mají tak silnou mysl, rozhodně nejsou stádní ovce a úspěšně vítězí nad manipulací lidstva. Proč? No, protože jsou lepší, než ti co se bojí a jsou v panice. Chlácholí se tím, že jsou tak vědomí a silní, že když k sobě nepustí strach a panické myšlenky rozhodně je Coronavirus obejde včetně jejich dětí.
Jejich ego je plácá po ramenou, jak jsou lepší.
Neuvědomují si, že člověk dělá tolik věcí nevědomě, že si toho není schopný ani náhodou všimnout. A tak si říkám, pud sebezáchovy a přežití je v nás v každém. Ten se však projevuje mnoha způsoby např. strachem nebo představou o absolutním klidu. Přesto stojíme stále na jedné rovině řeky, avšak každý na jiném břehu.
Nerozumím proč je tu potřeba stát naproti sobě a vzájemně se vysmívat, když stojíme u jedné a té samé řeky. Myslet si, že pravý břeh je rozhodně lepší, než ten levý. Proč máme potřebu mít v ruce stále nějaké nástroje (teď je to Coronavirus) a hrát tu lidskou hru, kdo má větší pravdu, moc sám na sebou, nad světem, zkrátka kdo je lepší?
Místo, abychom respetovali, že každý to může mít tak, jak potřebuje, jak to zvládá, jaké má možnosti a kapacitu?A ti co jsou v tomto tématu silnější a cítí se, že nemají strach místo toho, aby se vysmívali a plivali po těch co ve strachu jsou jim pomohli podívat se na celou situaci jinýma očima. A naopak, aby ti co jsou děsně “free” byli schopni v té své velikosti přijmout druhého člověka v jeho zranitelnosti a strachu.
Myslím, že oba tábory se můžou vzájemně inspirovat, pochopit a pomáhat si. Jen tak může vzniknout harmonie lidstva a pak tyto nemoci budou mít skutečně menší šanci se nás zmocnit. Nejde o statistiky, nejde o pravdu nebo lež v médiích, nejde ani o sílu a moc. Říká se, že nemoc dětí je zrcadlem rodičů. Pak nemoci, které narůstají do epidemií jsou zrcadlem lidstva. A nejsou tu náhodou.
Přinášejí informaci pro nás všechny nejenom pro nakažené. A to je důležité si uvědomit. Až se přestaneme oddělovat a dovolíme si beze strachu překročit lidskou nevědomost a vstoupíme do vědomí jednoty začneme se na mnoho věcí dívat zcela jinak a pak pochopíme. Bohužel to téměř vždy uchopíme trochu jinak. Ano, mnoho věcí činíme z nevědomosti. A tak se stále máme co učit.
Je zcela přirozené a to nejen v otázce Coronaviru, ale ve všech dalších, že vydáváli se člověk všanc něčemu, co nezná a kde neví co může očekávat…ztrácí kontrolu. A to je ta velká překážka, které se mnozí děsíme. A tak panikaříme. Stáváme se díky vlastní představě ztrátě kontroly zranitelnými a to pro nás představuje velké riziko. To ještě neznamená, že se musíme zase vzájemně znásilňovat slovy a rozdělovat.
Život nás stále brousí a opracovává. A tak nechme svobodně činit ty, kteří mají strach a prožívají paniku v krocích, které činí, aby se ve strachu z nemoci cítili lépe. A my, co prožíváme větší klid udržujme harmonii a vyváženost. Je dobré si uvědomit, ať s tím souhlasíme nebo ne, že stejně všichni děláme totéž jen svým vlastním způsobem.
Přála bych si, abychom se naučili dívat se na tyto skutečnosti, které se týkají nás všech, jako na příležitost růstu našeho lidského potenciálu, možností, kterých si ani nejsme vědomi a stále je uchopujeme a poznáváme. Jako cestu otevírání srdce a dívání se na všechny lidské zkušenosti optikou lásky. Abychom našli sílu kooperovat a ne se rozdělovat.
Může to znít romanticky, přesto věřím, že cesta je možná.
Nechť jsme všichni zdraví????????
