Měla jsem možnost se zúčastnit živého vysílání Českého Rozhlasu s Terezou Kostkovou a jejím hostem Jirkou Langmajerem.
Jirkovi to slušelo. Přišel rozvážný chlapík s úsměvem na tváři, doprovázela ho jeho žena Adéla, která se ještě před začátkem vysílání musela rozloučit, čekaly jí pracovní povinnosti.
Bylo to milý povídání ve skvělý atmosféře , měla jsem pocit, že sedím u Terezky doma v obýváku.
Jirka mluvil o své nové práci na Primě – „ Partička“ , kde je hostujícím členem ve společnosti starých dobrých kamarádů z konzervatoře – Suchoše (Michal Suchánek) a Geni ( Richard Genzer) .
Má za sebou čtvrtý díl a komikem se zatím cítí být tak ze 3 procent. Chce věřit, že se zlepšuje každým novým dílem.
S režisérem Rudou Havlíkem, se kterým točil nedávno dva filmy , připravuje dokumentární filmy pro Českou televizi, kde bude osobně provádět po všech možných koutech světa.
Nejvíc Terezu překvapil a pobavil informací, že je dědou 1,5 letého chlapečka a Adéla je babičkou.
Při otázce, jestli na něj jenom kouká nebo si s ním i hraje, se rozzářil :„ No jasně, pitvořím se, šišlám, po čtyřech lezu ze schodů do schodů, to co dědečkové běžně dělaj a jsem nesmírně šťastněj ” !
Přiznal, jak se po padesátce zklidnil a prošel změnou, inspiračním zdrojem mu je Adéla, jeho slovy “novožena“.
Protože jsem měla možnost mu položit otázku , připojuju zároveň TIP do malého komorního divadla Viola v Praze na Národní třídě.
Jirko, těším se na Vás ve hře „Anděl v Modrém“, kde hrajete s Jirkou Dvořákem. Jak vznikla tahle spolupráce?
Anděl v Modrém je představení, ve kterém jsem kdysi hrál s kolegou Mirkem Moravcem, který už není bohužel mezi námi.
S Jirkou ( pro nezasvěcené – čert Uriáš v Anděl Páně) jsme kolem sebe chodili léta letoucí a asi tak 3 x do roka jsme se viděli a vždycky jsme si říkali, jak by to bylo fajn, kdybysme se někdy viděli i na jevišti.
Tahle hra o vztahu, lásce Jeana Cocteau a Jeana Maraise, který prožili společně 25 let života, mi pořád ležela v ateliéru. Toužil jsem se k ní vrátit. Je to krásná hra, kde si DVA říkají krásný slova. Nikdy jsem o lásce nehrál hezčí hru. Ano, je to paradox, že je to o mužské lásce .
Když jsme se jednou s Jirkou přiopili na Karlovarským festivalu a v 5 hodin ráno jsme si spolu slíbili, že tedaaa spoooluuu musíme hrát, (předvádí opilecký tón a naklání hlavu na stranu), tak mě tejden na to cvrnklo do hlavy, že mám doma pořád toho Anděla v modrém a že bysme to mohli znovu vytáhnout.
To se ukázalo jako dobrý nápad, protože v tuhle chvíli je to představení, který je vyprodaný během 10 minut a máme ho nesmírně rádi.
Myslím, že ho budeme spolu ještě dlouho hrát.
A další výborná věc je, že jsme se spolu naučili hrát a spolu bejt na jevišti. Jirka odešel ze stálýho angažmá, v divadlech už vůbec nehraje. Potom, co jsme spolu hráli asi rok ve Viole mi řekl, že na divadlo se vrátí jenom se mnou. Tak to je pro mě veliká poklona…
Na lístky nejen na tohle představení jsem stála frontu 3 hodiny…. Předprodej je každé první pondělí v měsíci od 16 h na pokladně divadla a po 21h se doprodávají zbylé lístky online.
Jaký to bylo dám vědět v březnu :o)
