29.6.2021 splněn další střípek z mých dětstkých snů. Všichni si kolem mě teďka dávají fotku s diplomem, inu, to bych nebyla zase já, abych se nepochlubila po svém 😀
V úterý jsme s hereckým studiem Divadla Procity měli po hodně dlouhém zkoušení konečně možnost odehrát na Národní třídě v Redutě inscenaci ,,Agáta hledá práci“ před publikem. Skvělá parta, skvělí diváci, úžasný večer! Zde se však v rámci sebepoznání nabízí mnoho poznatků.
Ano, mohla jsem odvést lepší výkon. Ano, mohla jsem být v klidu a ne se celá třepat. Ano, mohla jsem slovo ,,restrukturalizace” vyslovit správně a ne se zadrnout. Ano, ve svých představách jsem ve své první roli profesionálně zazářila, realita měla značné mezery. Ale, udělala jsem vše, co jsem v daný moment pro svou roli byla schopna udělat. A jsem na sebe i tak opravdu velmi pyšná. A proč?
Když si sebe vybavím rok zpátky, co vidím? Holčinu, která se bojí mluvit nahlas, bojí se být slyšena, bojí se před větším množstím lidí tancovat, klepe se jí hlas, mindrák vedle mindráku, pochodující sesypávačka, necítí se dobře v sexy šatičkách a chůze na podpatkách před publikem znamená zlomit si nohu. A teď? Obrovský posun vpřed. A co bylo před 2 roky? Touto dobou jsem odešla bezhlavě do Prahy splnit si sny. I když popravdě, v tu dobu jsem nechala osudu, ať mě zavede tam, kde mám být. Ale sny ze srdce zkrátka nesmažete.
Nevěděla jsem jak, ale věřila jsem, že to dokážu. Ano, mám před sebou ještě velký kus cesty, ale zároveň již teď jsem za pouhé 2 roky ušla obrovský kus. Odstranila velké množství bloků, uzdravila si konečně psychiku, koneckonců je tomu nyní pouhý rok a půl, co jsem se dala dohromady. Zjistila, kým jsem a co v životě vlastně chci, zvědomila si svoji sebehodnotu a co více, pokračuji dále a dále. Učím se.
Nezáleží, že nyní nejsem dokonalá a že se vše plní jinak, než jsem si původně představovala. Život, jenž žiji nyní, je již teď na té úrovni bytí, o které jsem si v těžkých depkách a komplexech mohla nechat leda tak zdát. Šla jsem však do sebe a výsledky se ukazují. Někdy rychleji, někdy pomaleji. Ale jsou tu. 
Tento dlooouuuhhhýýý text sem vkládám hlavně pro to, aby si každý z nás uvědomil, že srovnávat se s ostatními opravdu nemá žádný smysl. Jediná osoba, se kterou se v životě můžeme srovnávat, je naše STARÉ a NOVÉ JÁ. Někdo se holt narodil a vše mu jde od ruky, někdo zas měl možnost chodit od útlého věku na kroužky svého zájmu a pak je tu někdo, kdo do všeho musí dávat čas, vůli a píli.
Ve výsledku, tyto začátky cesty nejsou vůbec důležité, protože začátek bude vždy jen začátek, ale cesta… ta cesta závisí na nás. Buď se budeme nadále srovnávat s ostatními a tím sami sebe podrážet, nebo svou minulost využijeme ke svému růstu. Je jen na nás, kterou variantu zvolíme 😉
Pro někoho malinký krůček, pro mne kvantový skok. Přiznávám, taky jsem měla několikrát chuť se na to všechno vykašlat, ale když vás srdce někam táhne, tak vás dané místo prostě nemine 😉 ♥

Pokud Tě zajímá, jak objevit svůj vlastní potencitál a využít jej ve své kariéře, vyzkoušej kurz Úspěch v kariéře od Mindful-life.
Pokud Tě zajímá pochopení a práce s vlastními emocemi, doporučuji kurz Emoční inteligence od Mindful-life
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account