Co znamená učit se poznávat sebe sama? Není to totéž, co získávat znalosti, protože znalosti jsou vždy z minulosti. Podle Krišnamúrtiho je mysl zatížená minulostí k politování. Sebepoznávání není totéž, jako když se například učíme cizím jazykům, řemeslu nebo vědě. Chceme-li se něco dozvědět o vlastní psýché, můžeme tak učinit pouze v PŘÍTOMNOSTI. Znalosti však vždy znamenají minulost.
Většina lidí žije v minulosti, neboť jim to přináší uspokojení. Proto jsou pro ně znalosti neobyčejně důležité, a váží si vzdělaných a světaznalých lidí. Oproti tomu sebepoznávání, studování sebe sama, je neustálé učení – každou minutu – pozorování, naslouchání, dívání se, jednání. Je to trvalý postoj, který nezná minulost. Takovéto učení, sebepoznávání, zahrnuje velkou citlivost. Ta však okamžitě zmizí, pokud nějaká myšlenka (tj. minulost) ovládne přítomnost. Potom mysl okamžitě ztratí na bystrosti, pružnosti a schopnosti rychlého náhledu.
Většina lidí tuto citlivost nemá, dokonce nemá ani dostatečnou tělesnou citlivost. Lidé se přejídají, kouří, pijí alkohol, takže tělo tloustne, přestává řádně fungovat a vrozená inteligence těla mizí. Jak potom může mysl reagovat jemně a bystře, když je náš tělesný organismus ztěžklý?
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
