“Neberete se až tak vážně? Chcete být prostě své i s chybami a nedostatky? Svrbí vás ruce a potřebujete se vypsat ze svých pocitů, zážitků, myšlenek i překážek, které překonáváte? Podělte se o kus vlastního já, pište svobodně, bez omezení! Uvidíte, že máme mnoho společného!”
Tak tato krásná motivující slova jsem si přečetla, když jsem rozklikla na svém profilu kolonku blog. Projekt Ženy s.r.o. už znám nějakou dobu, byla jsem na pár akcích v pracovně v Brně a ŽENY, fandím vám! K registraci jsem se původně rozhodla, jen abych mohla sem tam něco zajímavého otestovat. A ejhle, už tady píšu první řádky na svém blogu 🙂
A proč? Co mě k tomu vedlo? Sama pořádně nevím. Asi to bude tím, že jsem ženská na mateřské, která se rozhodla rozjet blog-shop, i když absolutně neví s čím začít, kde začít, kolik to stojí, co musí a nemusí a celkem v tom tápe, ale nevzdává se. Ale pojďme na začátek…
Nedávno jsem byla na zajímavé přednášce na téma zdraví žen z pohledu celostní medicíny a přednášející vyzvala posluchače, ať zvednou ruku ti, kteří žijí život tak, jak by skutečně chtěli. Z celého sálu, kde bylo cca 200 žen (plus 2 muži jakožto technická podpora) , zvedly ruku dvě. DVĚ?! A já jim neuvěřitelně záviděla. Jak jste na tom vy? Za svůj současný život jsem moc ráda, ale pořád je co zlepšovat, co si budeme nalhávat 🙂 Řekla jsem si, že chci jednou být další z těch, co tu ruku zvednou. Bude to za rok, dva, pět, deset? Na tom nezáleží, ale jednou to bude 🙂
A tak jsem se rozhodla, že vytvořím svůj blog a ve finále to bude blog-shop. Jak jsem si psala po papírech různé poznámky a pořád je někde hledala, tak jsem se rozhodla, že si pořídím speciální sešit, kde budu všechny nápady, myšlenky, vize sepisovat. Sešit jsem kupodivu podřídila a mám ho i na nočním stolku. Taky vás nejlepší nápady napadají v noci a ráno si už jen pamatujete, že jste měli perfektní nápad, jen si ho už nepamatujete? A že já těch “super” nápadů za posledních pár týdnů měla. Až mě mrzí, že je nemám všechny zapsané, asi bychom se i dost pobavili 🙂
Pak jsem si říkala, že by bylo dobré si vést i takový časový deník o tom, jak to s tím mým (ne)podnikáním bylo. Učitě se to vše rozjede a dříve nebo později bude chtí se mnou někdo udělat rozhovor a já budu mít takové vzpomínkové vodítko, které mi pomůže si připomenout ty “slavné” začátky 🙂 Ha ha ha. Ale já věřím, že je důležité rezonovat. Jak se říká, co do toho vesmíru vysíláš, to taky dostaneš. Tak je potřeba mít sny a být připraven. A hlavně….SPRÁVNĚ SI PŘÁT 🙂
Vůbec nevím, jak to tady funguje, teprve se se stránkami ženy s.r.o. seznamuji, třeba jsem úplně mimo, ale třeba nakopnu někoho dalšího, aby si začal plnit svůj sen, tak jak mě nakoply jiné ženy 🙂
Nic dítě pláče. Jdu za ním. Raději to už za sebou nečtu, ukládám, posílám do světa hned teď. Jak se znám, ráno bych si to určitě rozmyslela.
Tfuj tfuj tfuj, přeju Ti hodně štěstí!
