S pomalou módou se vyloženě strhla lavina – je najednou všude kolem nás a kolikrát se ani neví, co to vlastně je… Mezi dvě základní pravidla by se dalo počítat: „Noste to, co máte ve skříni“ a „Přemýšlejte nad každou koupí nového oblečení.“
Na úvod trochu té teorie kolem pojmů…
V dnešní době se životní styl a vše okolo něho zrychluje a móda tomu není výjimkou. Termínem fast fashion (rychlé módy) tedy vystihujeme jev, kdy v důsledku levné a cenově dostupné módy nakupujeme mnohem více a více i toho, co nepotřebujeme. Opakem pak vznikl termín slow fashion. Jedná se o „pomalou módu“, u které se přechází od kvantity ke kvalitě a k promyšleným nákupům.
Nyní tedy obecně platí, že nakupujeme mnohem více oblečení jak před pár lety. A zároveň se rapidně snižuje životnost oděvů.
Ruku v ruce jde s pomalou módou i její udržitelnost, která je ohleduplná k životnímu prostředí a respektuje obnovitelné zdroje. Textilní a oděvní průmysl je totiž velmi náročný na životní prostředí. K „fenoménu“ udržitelné módy se pojí také přihlédnutí na společenský aspekt.
Firmy, které se rozhodly jít „udržitelnou“ cestou, kladou důrazy na kvalitu a přebírají plnou zodpovědnost za své činy a za to, co po nich zůstane pro další generace. Snaží se být ekologicky nenáročné a co nejvíce šetřit přírodní zdroje.
Jen pro zajímavost uvedu spotřebu vody na výrobu jednoho bavlněného trička – 2700 litrů a na výrobu jedněch džínů se spotřebuje 3700 – 9500 litrů. Aralské jezero z části vyschlo právě díky zavlažování polí s bavlníkem.
Dále se s módou pojí hromadné odlesňování (ve velké míře pro využití viskózy či modalu). Velké (ne-li přímo obrovské) množství chemie je využíváno jak při pěstování vstupních plodin (pokud tedy nesáhnete po kousku s bio složením), barvení a aplikování potisků. Na výrobu mnoha materiálů se podílí ropa – např. na polyesteru (další zajímavostí je takové rozložení trička z polyesteru na skládce – zabere to i 200 let a teď si vezměte, kolik takových triček tam leží).
A o životní úrovni mnoha dělníků a dělnic, kteří se účastní na výrobě oděvů, by se dalo mluvit skutečně velmi a velmi dlouho.
To bylo zřejmě k teorii dost…
„Co pro pomalou módu můžu udělat já? A jak mám začít?“
Není nutné okamžitě měnit svět – to dá docela zabrat. Lepší je změnit sama sebe a svůj přístup a dále tak ovlivňovat myšlení kolem sebe či to pak ve větším rozšiřovat dále.
Učím ženy vnímat módu jinak – a právě ten jiný pohled na módu je podle mě o tom, že přemýšlíte.
Přemýšlíte nad koupí každého nového kousku. Přemýšlíte, zda investujete do místního návrháře či podpoříte maminku na mateřské, která si plní po večerech svůj sen a šije s láskou a nadšením neuvěřitelné modely. Přemýšlíte, zda se nový kousek hodí do vaší šatníkové skládačky – zda ladí k vašim křivkám a zda jej budete mít s čím zkombinovat. A v neposlední řadě přemýšlíte, zda ten daný nový kousek je odrazem vás samotných a sedí k vašemu jedinečnému stylu.
Jak si sestavit šatník a jak se naučit vnímat módu jinak? Jak najít sama sebe a svůj styl či jak se oblékat s ohledem na svoji postavu? Jak nakoupit jen to, co skutečně potřebujete a nedělat zbytečné nákupy? A také jak se vyznat v základních módních zákonitostech? To všechno a mnohem více jsem sepsala do jedné ucelené “příručky” – eBooku Sama sobě stylistkou.
Pomalá móda je tedy o kvantitě a kvalitě a celkovém přístupu – zda dírku na triku zašijete, zda skvrnu odstraníte anebo zda triko jednoduše vyhodíte. Dá se předpokládat, že když si zakoupíte tričko za 700 Kč od místního návrháře a tričko za 300 Kč z běžného obchodu, budete si více vážit toho dražšího a i lépe se k němu chovat.
Nevím jak vám, ale mně se běžně stávalo, že se triko z běžného obchodního řetězce po jednom či pár vypráních velmi změnilo. Poposunuly se švy, udělaly se žmolky, změnilo tvar či se velmi roztáhlo a i barva nebyla jako při koupi. A tak jsem zatlačila slzu a triko nosila dál „na doma“.
Ke koupím od lokálních návrhářů jsem se musela propracovat. Trvalo mi pár let, než jsem úplně pochopila výhody nákupů u nich. Oblečení od nich mi vydrží opravdu dlouho a mnohdy se jedná o nadčasové kousky.
A když se vrátím k myšlence „kvantita a kvalita“, jednoznačně se finančně vyplatí to dražší tričko. Triko za 200 Kč si vezmete např. 10x a často jej dále nevyužijete – takže vás jedno nošení vyjde na 20 Kč (a to jsem ještě optimistická – mnohdy se stane, že si jej vezmete jen 2x – a to vás pak jedno nošení vyjde na 100 Kč). Zatímco triko za 700 Kč si vezmete i třeba 50x – a jedno obléknutí vychází na 14 Kč.
Samozřejmě mi můžete namítnout, že máte ve skříni „držáky“ za pár korun a nosíte je roky, ačkoli jsou z „běžného obchodu“. Ano, já je mám taky – taky mám pár milovaných kousků, na které nedám dopustit, a jsou z klasických řetězců. Ale kolik jich je? Kolik takových kousků vám vydrželo z celé té hromady oblečení, které jste za roky nakoupily?
Ať nezapomenu…
Do pomalé módy se počítají také secondhandy. Jako velké výhody u nich vnímám to, že nekupujete nové oblečení, ale takové, které již bylo nošeno a následně posláno dál. Z toho vyplývá, že není vynaloženo tolik nových prostředků, abyste vy měla něco nového v šatníku. Navíc už víte, jak daný kousek vypadá po vyprání – a tudíž vás nepřekvapí.
Jedno však ještě musím zmínit k pomalé módě… Jelikož je to směr, který je poměrně „mladý“, není tolik na výběr ze střihů a módních vychytávek. Často se jedná o oblečení, které se stylově hodí jen k určité části zájemců. Je potřeba vytrvat a hledat. Já jsem si již za ty roky našla pár svých oblíbených návrhářů, od kterých velmi ráda nakupuji.
Otevřeně se však přiznávám, že z konopí a ze lnu se mi oblečení stylově moc nelíbí. Uvědomuju si jejich výhody, výjimečné vlastnosti a ohledy na udržitelnost, ale… To oblečení nejsem já. Pro mě je důležité, abych se v oblečení cítila příjemně a celkově se mnou ladilo…
U svého šatníku kladu důraz na jednoduchost a kombinovatelnost. Je pro mě nanejvýš důležité, aby každý nový kousek, šel co nejvíce spárovat se zbytkem oblečení. Při koupi nového oblečení se tedy nejprve dívám po nabídce místních návrhářů a až pak se poohlédnu i v klasických řetězcích.
Pomalá móda je o změně myšlení a přístupu a je o změnách šatníku, přístupu sama k sobě a životnímu prostředí. Každá z nás má jiný pohled a jiný přístup a je to tak v pořádku. Přece jen se rozhodujeme na základě svého nejlepšího svědomí a akutálního rozpoložení.
Nejdůležitější však je, abyste to, co máte ve skříni, nosila. A až na druhém místě je to, odkud ten daný kousek pochází a z čeho je vyrobený.
S láskou,
Helena
