Dřevěného sněhuláčka, kterého vidíte na fotografii, jsem našla nedávno při úklidu. Sloužil mi kdysi jako hračka u babičky, dneska je v mém “vlastnictví”. Zdědila jem ho. A možná, když si ho prohlížíte, říkáte si, že jste ho kdysi také viděli. Nevím, kdo ho vyrobil, kdy a kde se prodával. Ještě k němu patřil stojánek, jakási pouliční lampa s miniaturní svíčkou.
Se sněhulákem dneska začínám příspěvek, protože se ochladilo, děti se vrátily do škol a život do normálu a obchody začínají vybalovat Halloween. Pokud si ale plánujete nějaký ten halloweenský kousek koupit, radši neváhejte. Já loni hodně zaváhala. Jela jsem pro výzdobu až ve druhé polovině října a nevěřila jsem vlastním očím: v pátek byl obchod plný dýní a v pondělí vánočních ozdob. Bylo deset dní do konce října. A na regálech Vánoce. A z reproduktorů koledy… Prostě umění jak uměle vyrobit vánoční nákupní horečku dva měsíce před samotnými Vánocemi…
“Víte,” vysvětlovala mi tehdy prodavačka, “dostali jsme pokyn shora z vedení, že už musíme prodávat “Vánoce”.
Určitě jste podobnou situaci také zažili, Pamatuju dokonce rok, kdy už v září v jednom hypermarketu s jídlem prodávali čokoládové Mikuláše. A lidi tlačící košíky kolem se pochechtávali a ťukali si na čela.
Mikuláše jsem zatím v obchodech neviděla, zato podzimní výzdobu a dýně ano. A nesmím letos zaváhat, než se zase budou v půli října prodávat andílci a sněhuláci. I když takového maličkého, jako je na fotce, asi nikde neseženu. Stejně by mě zajímalo, jestli ho také nemáte v “dědictví” po babičkách nebo prababičkách?
