No co myslíte? ???? U mně je to takto – velmi, velmi zatnu zuby na jeden až dva týdny, moc toho nenaspím, moc si nesednu (jako by to byl normálně standard že jo) a jedu. Pokud jste se mnou na Instagramu či Facebooku, víte, že jsem dělala předvánoční úklid a tak nějak jsme si udělali z toho společně týdenní výzvu. Což musím říct, bylo i pro mě naprosto skvělé, jelikož a protože jsem udělala vše, co jsem si zpočátku usmyslela. Klobouk dolů před vámi všemi, kdo se mnou šůroval byty a domy od sklepa po půdu, musím říct, že až taková pohoda to nebyla. (Kdo neviděl, nezná, zbystřil, chtěl by se taky před Vánoci zničit – uložila jsem vám tento úklid do výběrů na Instagramu v kategorii Zorganizované Vánoce, plus jsou tam ještě nějaké tipy, které k nim patří.) Tak tedy, ještě jednou díky všem, nakonec to bylo fajn. Alespoň mně se podařilo probrat věci, ke kterým se až tak nedostanu, nebo které jsem kvůli těhotenství/Sára je ještě moc malá/vždyť je krásný léto/jéé ten podzim se vyved – odkládala ????
Pak tady máme další kapitolu a to pečení cukroví. Zajímalo by mně, jak to máte vy – vím že kamarádky pečou třeba s mámou nebo babičkou, nebo samy pár druhů, nebo taky velmi mnoho druhů, některé nepečou vůbec. Taky se mi líbí systém, kdy jedna z kamarádek napeče jeden druh cukroví a pak si to v partě povyměňují (líbí se mi ten systém, ta myšlenka – no ale už mně znáte a já bych do toho nešla – prostě ty recepty od babičky jsou jednou ty nejlepší a hotovo). Takže já mám v tuto chvíli hotový Vaječný koňak – to se u nás doma tradovalo vždy jako první “cukroví”, aby měl pak člověk nervy na to další, přirozeně. Potom jsou v lednici už dvě várky Perníčků (tzv. hnedměkouši), které já ze zásady nezdobím, protože za a) mně ta poleva nechutná, za b) ta moje jemná motorika na to nestačí a za c) životnost perníčků mezi upečením a zdobením (čti čas do snězení) je příliš krátká. Taky mé nejoblíbenější cukroví Ořechy jsou už hotové a jen čekají na slepení. To budu dělat až těsně před Vánocemi, protože stejnou náplní budu slepovat Srnčí hřbet. Připravené mám těsto na Vanilkové rohlíčky a 4, ano čtyři várky Lineckého. Linecké děláme dvojího druhu totiž. Já osobně mám ráda klasiku s domácí marmeládou a kluci se můžou utlouct po slepovaném Nutellou, namáčeném v čokoládě a s mandlí. Další v pořadí jsou Marokánky, domácí Rafaello a Rumové kuličky. Mám pečení cukroví velmi ráda, líbí se mi, jak je potom hezky uložené v těch krabičkách, i když smysluplnější by bylo, mít jednu velkou krabici, už jen kvůli tomu doplňování. Za mně by bylo skvělé péct jeden víkend a hotovo, myslím, že až budou děti starší, pojedou na prázdniny k babičce a já to sfouknu. Ale teď chci, aby to viděli, aby u pečení byli, aby si oba vytvořili vzpomínky na tu vůni. Mareček mi pomáhal s perníčky a bylo to moc pěkné, byla jsem velmi překvapená, jak dobře mu to šlo a že u pečení vydržel po celou tu dobu. Taky je to možná tím, že se mnou dělá v kuchyni snad téměř vše, tak mám nejspíš v tomhle ohledu už trochu zocelenější nervy ????
Když jsme u toho cukroví a obecně sladkého, co tak dáváte dětem k Mikuláši? My se sladkému nebráníme, ale snažíme se Marečkovi tu konzumaci kočírovat. Takže od nás dostane Milka kalendář, knížku (O Vlkovi, který měl rád sladkosti – na konci vlkovi vypadnou zuby ????, ovoce a jednu malou hračku. Sárinka dostane křupky, ovoce a kačenku-jednorožce do vaničky. Ještě půjdeme na Mikulášskou k Márovi do práce, tam také každý dostane tašku jídla a hračku, takže to nebudeme přehánět. Dostanou i výslužku u babiček, tak myslím, že to stačí.
Mikuláši u nás předchází zjevení se adventního kalendáře, který přes spinkání donesl Ježíšek, aby Mareček věděl, kdy tedy přijde. Pro Sári zatím kalendář nemáme, ale příští rok to nějak budu muset vyřešit. Určitě nechci dělat dva, ráda bych jim vytvořila nějaký pěkný látkový, který už jim zůstane. Mám takovou ideu, tak uvidím, jak se mi to zadaří. Každopádně nyní má Mareček takové malé dárkové taštičky s čísly z Ikea, tuším z loňské kolekce a jsou opravdu moc pěkné. Kamarádka ještě pro svou dcerku psala dopis od Ježíška, který u kalendáře nechala, to mně přijde velmi milé. V taštičkách má Mareček poschovávané magnetky s písmeny, protože ho začaly zajímat, a tak ho v tom podporujeme. Dále postavičky dinosaurů, protože prostě dino-období. Kinder čokoládky (to už ze stories určitě víte, o ničem jiném tam totiž nepovídá..), ovoce, puzzle, nálepky a úkoly.
No a tohle všechno krásné, ale samosebou velmi náročné období trvá asi dva týdny. A potom si už jen snažím užívat dny s dětmi, vyprávět si o Vánocích, o zvycích.. Určitě půjdeme do kostelíka na nějakou pěknou mši pro děti, ať už člověk je či není věřící, patří to k Vánocům jako takovým a minimálně vás to donutí se na chvíli zastavit, zamyslet se, vzpomenout si, .. a o tom pro mne celé ty Vánoce jsou – ač se v první části adventu mohou zdáti hektické a já opravdu nevím, kde mně hlava stojí, tak ve druhé půli adventu se chci nadechnout té vánoční atmosféry a užít si každou jednu chvíli s mou rodinou. Moc bych si přála, aby děti měly jednou krásné vzpomínky a tak nikoho doma do žádného úklidu nenutím, sem tam o něco Máru poprosím, co sama nezvládnu, ale ani po něm, ani po dětech nechci žádný heroický výkony – Mareček je ve věku, kdy se mnou chce dělat úplně všechno, tak je to moc hezké, ale určitě to ani jednomu nechci do budoucna znepříjemnit. To že já jsem blázen na úklid je můj problém, ne jejich, že jo. ???? Ale dělám to pro ně, aby to tady měli krásný, útulný, vánoční, jedinečný, naše.
Ta radost v dětských očích, když se ozve zvonění zvonečku, je totiž ta největší pochvala, kterou mohu dostat.
Mé přání k Vánocům pro vás je – buďte více spolu, ne vedle sebe. Úklid/práce/vaření/cokoliv počká, ale děti ne, ty jednou přestanou věřit a my nebudeme vědět, kdy se to stalo. Děti chtějí pod stromečkem najít dárky, jasně, ale ty malinké, ty budou nadšené i jen z jednoho dárku. Časem mi došlo, že nepotřebují ani žádný “hlavní dárek”, jde jim jen o to kouzlo, že se pod stromečkem objeví něco, co je určeno jen a jen jim. Ale potom, potom ten dárek chtějí ukázat vám, celý další rok budou chtít, abyste si s tím dárkem s nimi hráli právě vy. A to je ten jediný dárek, který pod stromečkem máme hledat my dospělí.
Užívejte si předvánoční čas jako takový. Vánoce jsou jen jeden jediný den v celém krásném období, prožijte jej naplno.
Opatrujte se a pozor na kosti ???? Brzy se vám zase ozvu, do té doby, pa!
Bára
