Od roku 1997 jsou trosky starověkých Pompejí na seznamu UNESCO. Město, které patřilo k neapolské provincii, bylo roku 79 n. l. zničeno masivní erupcí sopky Vesuv. Obyvatelé tehdejších Pompejí se domnívali, že sopka je již dávno vyhaslá, proto nebrali v potaz varování, které jim vulkán s předstihem dával.
Přestože na začátku roku 79 vyschly veškeré studny, místní tomuto jevu nepřikládali velký význam. Když sopka vybuchla, sopečný prach zaclonil slunce a město bylo definitivně pohřbeno pod nánosem lávy a sopečného prachu. Erupce trvala tři dny a vrstva zaschlé sutiny a prachu sahala do výšky 6 metrů. Vědci odhadují, že tehdy v důsledku otrávení jedovatými plyny zemřelo přibližně 10 000 lidí. Jediný očitý svědek, Plinius mladší, ve svém dopise Tacitovi popsal i doprovodný jev, kdy se opakovaně vylévalo moře z břehů. Dnes se tomuto jevu říká Tsunami.
Pompeje spolu s dalšími zničenými městy čekaly na své odhalení až do 18. století, kdy byly objeveny. Od 19. století probíhal v oblasti rozsáhlý archeologický průzkum, který odhalil nejen trosky budov, lidské pozůstatky, jejichž sádrové odlitky dokumentují poslední děsivé vteřiny života Pompejanů, ale i celou řadu nástěných maleb, tzv. fresek. Existence fresek, které jsou velmi eroticky laděné, byla často utajována, vzhledem k poměrně cudné době, která nebyla na takováto odhalení připravená. Město je unikátním způsobem zakonzervováno a díky němu mají badatelé možnost udělat si přesný obrázek, jak vypadal život v 1. století n. l. Pompeje se rovněž staly námětem pro mnoho uměleckých děl, filmových či televizních zpracování a knih.
