Venku konečně snad přichází sluníčkové počasí, tak se mi dnes vybavila jedna loňská jarní příhoda:
Nedaleko našeho domu je louka hned vedle benzinky naproti nákupního centra u hlavního tahu na Opavu, kam pravidelně přijíždějí kolotoče nebo cirkusy. Docela rušné místo, přímo u zastávky tramvaje, ale právě proto je dobře dostupné pro rodiny s dětmi.
Jednou jsme se synem šli na procházku, když tam zrovna jeden nejmenovaný cirkus měl svoje stanoviště. Znáte to – obrovský stan se šapitó, kolem maringotky a improvizované výběhy zvířat, prostě klasika.
Syn byl zrovna čerstvě po chřipce, tak jsem rozhodla, že díky oslabené imunitě si bude muset na představení prostě nechat zajít chuť a tak se alespoň zvenku kolem plotu podíváme na zvířátka.
To jsme ještě netušili, jaké malé dobrodružství nás čeká…
Vedle pravé strany cirkusového stanoviště je malý remízek, kterým si lidé běžně zkracují cestu, aby nemuseli obcházet celou louku po chodníku. A tak jsem zavelela: „Pojď, zahrajeme si na skauty, podíváme se zblízka, jaké keříky a kytky tam rostou!“
Když jsme byli skoro uprostřed remízku, uslyšeli jsme najednou silné praskání větví. Že by zrovna teď o víkendu město řešilo prořezávání a úpravy dřevin??
Houby s octem!
Asi tak 5 metrů od nás se za vysokým keřem objevil slon, který si právě pochutnával na listech urvaných ze stromu! A kousek od něj stál ještě jeden!
Co bylo dál?
Na místě jsme zmrzli, nohy nám doslova vrostly do země a stačila jsem jen zašeptat: „Couváme. Pomalu. A hlavně potichu.“
Remízek jsme obloukem obešli a z druhé strany se nám naskytl výhled na dva šedé obry, kteří svými choboty likvidovali větve s listím a báječně si na něm pochutnávali. Nikde nikdo, žádný hlídač, žádný řetěz na noze, no Afrika hadra, a to přímo uprostřed města.
Slony jsme schovaní za jedním z keřů ještě stihli na památku vyfotit a pak už jen chvátali do bezpečné vzdálenosti.
Když tak nad tím zpětně přemýšlím, vrtá mi hlavou, že měli majitelé cirkusu odvahu je tam nechat jen tak bez zjevného dozoru.
Nejspíš někdo tady od nás přišel a slonům řekl: „Synci, neblbnite, tu stě v Ostravě, ja? To je jaksyk jiná divočina, tu se neutika jen tak. Bo jak trefitě na tudyktu cestu a vlezetě jakemusyk autu do cesty, tož budě neščesti hotove a nepomože vam ani svěcena voda.“
Tak krásný den a užívejte života!
Vaše Trischka
