Poslední dobou už nemyslím na nic jiného než na psaní Zápisků z Nepálu. A někdy už z toho mám hlavu jako balón. 😀
Dodělávám poslední úpravy textů předtím, než všechno pošlu korektorce, aby se poprala s mou češtinou.
Vím, že bych měla zamakat, aby už konečně bylo hotovo. Aby se mí čtenáři dočkali “důkazu místo slibů” a já si mohla spokojeně říct, že jsem tomu dala všechno. 😀
Na druhou stranu ráda nechávám všemu volný průběh. A pracuji na příběhu jen když cítím inspiraci. Zjistila jsem totiž, že když to úplně není ono, zbytečně budu trávit hodiny u počítače a výsledek bude tragický.
A tak si dál po večerech a po nocích hýčkám to svoje nepálské “miminko” a prožívám intenzivně znovu všechny příběhy. Chvíle kdy mi bylo hezky a taky chvíle, kdy mi bylo hodně zle, smutno, na nic.
Těším se, jaký nakonec bude výsledek. 
