Příběh se odehrál 20. 7. 2020, ale požadavek zněl jasně,
ať je 74. v pořadí, toť pánovo šťastné číslo, jak slíbím, tak plním.
Jedu si to spokojeně a svižně svým krásným jungtimerem, ale tu začne ubírat samo v otáčkách a s klesajícím výkonem stoupá hladina teploměru. Urychleně zastavím na blikačkách v odstavném pruhu.
Je mu horko.
(Ostatně víno, které jsem dostala má špunt z půlky venku jen ovzduším).
Volám svým blízkým o pomoc, nezvedají to.
Stopuji, potřebuji vodu, vědět přesně kde jsem (bohužel kolem mě zrovna chybí kilometrovník) a mít dostatek baterie v telefonu na volání a řešení problému.
Žádné auto nezastavuje.
Až si v mysli řeknu, tak snad motorkář mi pomůže …
A po necelé minutě už ke mně jeden couvá, neboť přejel o kousek dál.
Diví se, že mi nikdo NEzastavil, to snad NEvidí dívku v NEsnázích?
Voláme asistenční službu, NEberou to.
V zádech vidíme přibližující se vodu z mraků, ale naštěstí se plouží. Nabízím mu, ať si sedne do auta, než se dovoláme.
Řekne mi, že raději ne, už by se prý NEzvedl.
Má bloklá záda. Usměji se a říkám:
“Tak uvidíme, kdo má dnes více štěstí, jakmile se dovoláme a zajistíme odtah, tak Vás odblokuji, jsem pohybová specialistka.
On na to:” Jak to chcete udělat?”
Odvětím, ať sundá bundu, postaví se do pozice STOJÍCÍ SOCHA,
vysvětluji. Pokračuji ve školení DÝCHÁNÍ a DÝCHÁNÍ versus MYŠLENKOVÉ POCHODY. Dále pozice SUD a KRTEK. V krktovi použiji reiki a nechávám jej prodýchávat. 9x nádech a výdech s cílenou myšlenkou,
že přijímá nosem uvolnění a ústy odchází šetrně zatuhlost, blokace.
Pomalu jej navádím ať se zvedá, obratel po obratli,
hlavně s hlavou v pozici pokory, tedy s bradou směřující do krční jamky. Nechám jej ať si vyklepe ruce a nohy a pomalu začne pozorovat své tělo
a rotovat, zkoušet, jestli to je lepší. Je v naprostém šoku.
První, co řekne je: “Tohle snad ani NEmůžu nikomu říct, to mi nikdo NEuvěří.” S nadšením se usmívá a kroutí hlavou, ihned dodává:
“To se Vám musím odvděčit, já Vás odvezu z toho servisu chcete?
(Tedy pokud se Vám mezitím nikdo NEozve).”
A protože mi zpátky z mých blízkých nikdo NEvolá, s radostí souhlasím. Dokonce to NEmá ani moc s velkou zajížďkou.
Chvíli ještě povídáme na té dálnici a brzy přijíždí odtah.
Pokračování s pauzou v prostorách servisu.
Pán mi bere klíče, podepisuji protokol, motorka s panem Petrem přijíždí.
Já mám štěstí v tom, že jako precizně připravená golfistka mám v bagu nepromok/neprofuk alias věci do deště i do větru.
Na tričko bez rukávů a sukýnku si vše oblékám a ještě dostanu půjčenou mikinu navíc, ať se prý vzduchem NEnafukuji. (Přes den bylo vedro,
ale k odpoledni se ochlazovalo).
Do bagu zabalím věci z kabelky, nejnutnější drobnosti z vozu a s vakem
na zádech, nalézám za pana Kopeckého.)
Ještě, že mám průpravu z koní a jógy, jinak bych hůře nalézala,
i když si osobně myslím, že s mou výškou bude horší slézání,
ale to má čas. Vymrštím se do sedla a jedeme.
Pravotočivé zatáčky jsou příjemnější než ty levotočivé,
tam mi vítr s bagem dělá odtažení, ale zvládám to.
Samo sebou mám helmu a ani mi není obří, přijedeme před dům
a ještě uděláme pozici PÁV, tedy poté co mi chvilku trvá sesednout.
Pán měří 194 cm a motorku má snad ještě výš než je zvykem,
takový pocit mám. Bonus navíc, že pana Petra upozorňuji na jeho časté slovní vyjadřování, používání výrazu: JAKO, a co to VNÁŠÍ DO ŽIVOTA,
když jeho užití je mylné či nadbytečné.
Prý si toho VŮBEC není vědom. Ale zapracuje na tom. Rozvoj jej baví.
Je nadšen, že se může ohnout a snadněji hýbat, to do té doby prý NEšlo. (Hlavně a údajně za to mohou hrátky se psem, i když spíše touha ega přeprat psa při souboji o klacek. Kdo vyhrál už Vám všem musí být jasné ????). Vzájemně si děkujeme za pomoc a já si říkám, že výměnná akce: služba za službu je uvedena v praxi. (A těší se, až mu dám echo, že to vyšlo).
Oba jsme spokojeni, já že jsem konečně doma, on že má slabší bolesti,
ale hlavně ví, jak jim předcházet. A o tom to celé je.
Předávat, komunikovat, uzdravit a pozdravit 🙂
Další příběh za deset dní, vaše já, WV, WV metody, Wanda Vorlová
a Wanda Vorlová, s. r. o. .
