Je mi tricet let.
Kazdy rika, vek nic neznamena a v dusi se citim mlada.
Jasne, neni mi sedmdesat, ale uz ve triceti zacnete citit ten rozdil a to ne jen fyzicky ale i psychicky. Vic se bojite a dele se rozhodujete.
A kdo rika, ze ne, lze 🙂
Po trech letech v Londyne, jsem se rozhodla pro zmenu a odstehovala jsem se docasne na Novy Zeland, kde momentalne bydlim v aute.
Je tu vsechno, pres den sedacka, varic, konvicka a v noci postel a zaclonky, ktere jsme si vyrobili 🙂
Kazdy den potkavam jine lidi, kazdou noc zustavam na jinem miste.
Opustit komfortni zonu neni jednoduche a pocit, ze Vam neprijdou zadne penize jako kazdy mesic neni prijemny, ale vsechno si za penize nekoupite a ten pocit, kdyz se kazde rano vzbudite na jinem miste a jednou vidite more a plaz a podruhe jezero a lesy neni o penezich.
Jen tak si sedite v zadu u otevrenyho auta a vychutnate si kavu pri koukani na more a za zpevu ptaku se nasnidate.
Nikam nespechate, nic a nikdo Vas netlaci.
Ja nemam pocitac a nemam ani zasuvku. Co to jde si nabiju mobil v aute za jizdy a obcas jedu do kempu nebo si zajdu do kavarny, kde si nabiju fotak a ostatni veci.
Tohle neni cely muj pribeh a verte je toho hodne co rict a hodne se toho stalo, nez jsem se odstehovala na Zeland. Tohle je teprve zacatek.
Doufam, ze nekoho z Vas muzu mym pribehem inspirovat k tomu, ze pokud se neceho bojite vzdycky je tady reseni a vzdycky je tady neco, co muzete zkusit, nez to uplne zavrhnete. 🙂
Preji Vam zatim krasny den
A brzy nashledanou 🙂
Bí 🙂
||Blog
