Přiznám se vám, že svérázná Saga Norén z dánsko – švédské detektivky Most je moje hrdinka. V jednom z dílů poslední řady dostala radu, aby pečovala o to, co má. Doporučení realizovala po svém, o tom psát nechci. Zaujala mě ta rada samotná.
Kupředu…
Žijeme totiž v prostředí, které je silně zaměřené na budoucnost. Jdeme kupředu. Zlepšujeme se. Rozvíjíme. Překonáváme hranice. Vidíme to jak na civilizační úrovni, tak v osobní rovině. Je fascinující, čeho lidstvo dosáhlo, v umění, ve vědě, v životním stylu a v mnoha dalších oblastech. Aniž bych popírala, že rozvoj má i své nebezpečné a negativní důsledky, třeba ekologické.
Umět ocenit, co máme a čeho jsme dosáhli podle mě vede k přesnějšímu pohledu na náš vlastní svět. A budu se teď držet osobní roviny. Naučit se ocenit, co se nám již podařilo, může být lékem na věčnou nespokojenost a chuť si neustále stěžovat. Stejně jako schopnost uvědomit si, že nic z toho, co máme, není samozřejmé, a pocítit za to skutečnou vděčnost.
Umění ocenění a vděčnosti
Právě před chvílí jsem dopsala další článek o motivaci. Psala jsem i o křehkosti vnější motivace, která se odvíjí od hrozby trestu nebo možnosti získat odměnu. A o hluboké vnitřní motivaci, která souvisí s osobní seberealizací. Také o nedostatkové motivaci, jejímž zdrojem jsou potřeby vyvolané nějakým deficitem, nedostatkem. A o růstové motivaci, která vede k rozkrývání unikátních možností každého člověka a jeho potenciálu.
Umění ocenit, co člověk má a procítit vděčnost, se vztahuje spíš k motivaci vnitřní. Ta také často bývá méně jednoznačně sobecká a více zaměřená na širší kontext. Může být více vztahová, zřetelněji sledovat vliv vlastního chování na ostatní. Víc ekologická, ve smyslu vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Ovlivněná třeba právě úvahami o tom, jak osobnostně růst, což je naše nejhlubší potřeba, ale neškodit tím druhým.
Upřímně
K ocenění toho, co máme, a vděčnosti za to, potřebujeme také upřímnost k sobě samotným. Vždycky je co ocenit a za co být vděčný/á. Úspěch, vlastnost, talent, život sám, vyřešený konflikt, že si s někým rozumíme, že umíme dobře uvařit bramboračku nebo že i ve čtyřiceti pořád máme babičku.
Takových věcí je nepřeberně. Ale je třeba se na ně s jistou vnitřní disciplínou zaměřit a zahlédnout je. Dokonce i mezi kopcem potíží.
||Blog
