Dnes bych vám ráda představila paní, která měla problémy s bolestmi nohou.
Oslovila mne kamarádka s tím, že její maminka má dlouhodobé bolesti nohou a v noci kvůli tomu nemůže ani spát.
Navštívila jsem tedy paní Magdu (80 let) u ní doma. Trpí bolestmi nohou už od dětství (asi od tří let). Jako dítě si pamatuje, že ji často bolely nohy a v noci se budila, musela vstát a chodit, aby se bolesti zmírnily (což vlastně dělá až dosud). Jako dítě mívala i teploty, ale musela chodit do školy a rodiče to tenkrát moc nezajímalo.
Hodně velké bolesti mívala při bouřce, ale na to podle jejích slov rodiče také moc nedbali. Jen si pamatuje, že při bouřce ji tatínek přece jen někdy pochoval a to se pak cítila trochu lépe.
S paní Magdou jsme v průběhu sezení pracovali takto:
I přesto, že mám bolest nohou, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, že mě bolí nohy v noci, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, štve mě, že mě bolí nohy v noci, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, štve mě, že mě vzbudí bolest nohou, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, vadí mi, že kvůli bolesti nohou málo spím, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, vadí mi, že jsem pak unavená, mám se ráda a přijímám se.
I přesto, že mi vadí, že když mě bolely nohy při bouřce, že mě nikdo nepochoval, mám se ráda a přijímám se.
Když paní Magda vyprávěla příběh svého života, často se vracela k bolestem nohou. Pracovala jako zdravotní sestra a raději brala noční směny, aby mohla v noci chodit.
Když odešla do důchodu, mohla si zdřímnout i přes den, pokud chtěla, ovšem bolest nohou ji často probouzela.
Ťukala jsem i při vyprávění. Paní Magda v průběhu sezení udělala rozhodnutí, že chce více spát a vstávat odpočatá a bez bolesti. Po terapii si šla odpočnout a spala dvě hodiny. Druhý den mi její dcera napsala email, že maminka spala v noci šest hodin a že je jí lépe.
Zdroj foto: Pixabay.com
