Ve svém okolí mám stále mnoho těch, kteří řeší jak být spokojenější v současném partnerském vztahu nebo jak nají toho ideálního partnera. Z vlastní zkušenosti však vím, že tu důležitou a ideální osobu v našem životě již máme – jsme jí my sami. Znám i mnoho nefungujících vztahů, kde ti dva jsou vedle sebe spíše ze zvyku anebo jen pro to, že se jeden z nich nebo oba bojí zůstat sami.
Pro mnohé, především ženy, je děsivá představa života bez partnera a tak často dostávám – právě od žen – otázku: „Jak ale mohu být spokojená bez partnera?“ Myslím, že je důležité si přiznat, z čeho máme strach a proč je vůbec v našem životě strach? Čeho se bojíme? Zkusili jste se někdy sami sebe zeptat – jak se mohu zbavit strachu ve svém životě?
Často se setkávám s tím že (nejen) ženy říkají, že se bojí, jak již nepotkají nikoho, kdo je bude mít rád. Je ale třeba si uvědomit, že pokud samy sobě nemůžeme dát bezpodmínečnou lásku, pak ji nemůžeme najít ani u druhých. Začněme opečovávat samy sebe, zahrnujme sami sebe láskou a chovejme se k sobě tak, jak chceme, aby se k nám druzí chovali.
Je třeba se naučit být i o samotě – dokud budeme stále žít ve vztahu s druhými, vytvoříme si tak snadno závislost na druhých a nemůžeme tak být v kontaktu s vlastní energií. Je třeba se naučit i ve vztahu využívat těch chvilek, které patří nám samotným, abychom poznaly, kým jsme. A pokud jsme poznaly kým jsme, pak i chvíle o samotě pro nás mohou být stejně přínosné, jako čas strávený s druhými.
Přijde mi smutné, kolik žen se trápí tím, když nemá vedle sebe partnera. Mnoho z těch svobodných a nezadaných žen má pocit, že jim někdo nebo něco chybí. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud říkáme, že hledáme svou životní lásku, pak tím říkáme, že tu lásku nemáme uvnitř sebe samotných. Stejně tak jako každá závislost je nezdravá, pak i závislost na hledání lásky a partnera není v pořádku. A nezdravá je i závislost na setrvávání ve vztahu, který již nefunguje. Pokud hledáme partnera za každou cenu, pak je to pouhým projevem naší vlastní nenaplněnosti.
Ono totiž pokud propadneme touze stále hledat nového partnera, který nás bude mít rád, pak nám to neustále přináší pocity typu, že nejsme dostatečně dobré. Pak se za každou cenu nutně snažíme nají toho svého partnera anebo se snažíme udržovat nefungující vztah, který nás nenaplňuje – ani jedno z toho není projevem sebelásky.
Je to samozřejmě otázkou volby a mnoho z těch rozhodnutí si neseme z dob minulých, kdy na nás společnost nabalovala masky, tím s námi i všichni manipulovali a nám to vlastně přijde v pořádku. Uvědomme si však, že to, co bylo již nezměníme a svou budoucnost si tvoříme z právě přítomného okamžiku. Záleží jen na nás samotných, pro co se rozhodneme, co přijmeme a čemu budeme věřit.
Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré naučit se i samotu přijímat jako dar a v některých chvílích je skutečně lepší být sama. Je třeba si i uvědomit, že muži, které si do svého života přitahujeme jako partnery, jsou naším zrcadlem. Zrcadlem přesně toho, čemu sami ve svém životě věříme. Často hledáme pocity lásky a bezpečí u druhých, ale druzí nám jsou pouhým odrazem toho, co sami cítíme a prožíváme ve vztahu k sobě samým.
Ptáte se, jak tedy udělat ten krok vpřed? Začněme v první řadě pracovat na vztahu k sobě samé J Proč? Protože láska pramení z našeho vlastního nitra. Často hledáme toho pravého partnera, který za nás vše vyřeší, ale tím pravým člověkem v našem životě jsme my sami. Převezměme tedy zodpovědnost za svůj život a začněme skutečně žít tak, jak žít chceme.
Pokud v tuto chvíli ve vašem životě není žádný partner, pak to vezměte jako příležitost k vytvoření vašeho života, po kterém toužíte. Stojíme-li na rozcestí, pak se rozhodněme pro tu cestu, na kterou nás to táhne (ta cesta bez překážek asi nebude tou správnou cestou J ) a směřujme za svými cíli.
A ukažme, že můžeme být skutečně sami sebou J
