Láska ubližuje. Stáváme se díky ní citlivějšími, otevřenějšími, a tím zranitelnějšími. Ne náhodou se spousta lidí raději rozhodne pro singl život. Nejvíce totiž bolí, když se druhému otevřeme a on toho začne využívat ve svůj prospěch. Zraňuje nás to, ale protože jsme už dávno položily své potřeby, přání a sny na oltář lásky, i nadále své pocity ignorujeme. Na nás nezáleží! Jediné na čem záleží, je přece láska.
Milujeme, věříme v sílu lásky a v dobro v každém z nás, věříme, že se změní. Odpouštět je božské, a tak odpouštíme do aleluja. Nechceme zůstat sami, toužíme po objetí, a jsme proto schopni zapomenout i sami na sebe.
Neustále posouváme hranice toho, co si k nám druzí mohou dovolit, až jednoho dne zjistíme, že žádné nemáme. Klapky z očí, které se nám naše okolí snažilo už dávno sundat, spadnou jako blesk z čistého nebe. Možná, že právě ta chvíle, kdy jsme si připadali tak sami, že jsme díky tomu našli spojení se svým andělem, učinila zázrak a my jsme prozřeli. Konečně pochopili, že se nezmění.
Postavíme se čelem tomu, kdo zneužívá naší lásky, dobroty a slušnosti a řekneme DOST! Jeho drzost už nezná mezí. Dostáváme vztek a všechna naše vnitřní zranění se slijí do jedné obrovské otevřené rány. Jsme připraveni bojovat za své potřeby, přání a sny. Chceme zpět svou sebeúctu, sebehodnotu a sebevědomí.
Náš domov, který by měl být místem jistoty a bezpečí se stává bojištěm.
Nestačíme lapat po dechu. Člověk, který tvrdil, že nás miluje, a že by nám nikdy neublížil, nám zasazuje jednu ránu za ránou. To, že i vy se strefujete do vnitřních zranění toho druhého, si neuvědomujete. V tu chvíli bojují dvě zraněné ega. A je to boj tvrdý a zuřivý. Boj, který nemá vítěze.
Přestáváte naslouchat své duši a raději ji zatvrdíte. Vždyť kam vás to citlivé nitro, láska k druhému přivedla? Zanevřete na lásku a začnete bojovat sami za sebe. Tenhle boj ale nemůžete vyhrát. Zvlášť pokud jste žena. Ženy „bojují“ jinými zbraněmi. Jakými? Zuřivě odfukujete a z nosu a uší vám stoupá dým. Vaše emoce si žijí vlastním životem a vy přicházíte o stále více a více své síly.
O co jste ale přišli nejvíce, je víra v lásku, víra v dobro a víra v druhé. Jediné co vám zbývá, je víra v anděly. Víra má v našem životě nezastupitelné místo. Jsem nesmírně vděčná andělům, že nám to neustále připomínají.
Andělé nám dávají naději a víru, ale všímáte si, jak nás každý den láskyplně vedou? Vedou nás k zážitkům, které dělají dobře naší duši, k informacím, které správně směřují náš mozek a k prožitkům, které nás dostanou do těch správných emocí. Vedou nás cestou lásky. Lásky k sobě. Protože láska nejen ubližuje, ale i léčí.
Jen ti nejsilnější dokáží opět otevřít své srdce zlomené láskou a začít opět věřit. Věřit sobě, druhým, samotnému životu. Nejprve totiž musíme věřit, a pak teprve k nám můžou přijít zázraky.
S láskou k andělům, k lidem i k samotnému životu.
Lucie
