Krásný den přeji!
Dnes se s Vámi chci podělit o můj pohled, jak je to s tím sdílením svých cílů, chcete-li snů. Každý prožívá to, v co věří…
Co si prožil dříve a hlavně v dětství každého z nás ovlivňuje i v dospělosti a podle toho se chová a věří svým přesvědčením, jako těm správným.
Já jsem uvěřila, že má rodina mi není a nikdy nebude oporou v tom, co dělám. Mé dětství takové bylo. Byla jsem samotářská a vždy jsem si vystačila sama a tak z toho vyplynulo, že si vystačím, že všechno zvládnu sama, že nepotřebuji objetí, podporu ani pomoc. I já jsem uvěřila, že nic z těchto věcí nepotřebuji, a proto podle toho vypadá můj život.
Stále jsem samotářská a stále si myslím, že všechno zvládnu… jenže jsou životní fáze, kdy už si uvědomuji, že jsem sice silná, ale někdy, opravdu občas bych ráda kdyby byl někdo po mém boku, na koho se mohu spolehnout nebo se o někoho opřít. O tomto tématu se chci zmínit ale v jiném článku, teď se vrátím k myšlence, jestli sdílet nebo nesdílet své sny.
Tedy díky svému přesdvědčení, že od rodiny podporu nemám se mi potvrdilo toto přesvědčení, přesně tak, jak mu věřím.
Když jsem řekla svůj sen mámě, která ničemu takovému nevěří, hned mi bylo o něco hůře. Každý den jsem poslouchala, jak je to hloupost, že to není pro mě, že to nezvládnu, ať jdu raději do klasické práce, a další a další podobné věci. Řekla jsem si už nikdy více, už jí nikdy více neřeknu po čem toužím, protože poslouchat každý den, jak jsem k ničemu, a že to nedokážu, to Vám nikomu moc nepřidá na dosažení svých jakýkoliv cílů. Takže tím, že se mi potvrdilo mé přesvědčení, jsem si jen ujasnila jaký máme vztah s rodinou. A ano mohla bych své přesvědčení měnit a změnit, ale teď nejsem připravená dávat tolik energie do této „práce“.
Svou energii věnuji cestě ke splnění svých snů, ale už bez rodiny. Nevadí. Nemluvím o tom, co chci, ale moje touha si splnit sny, je veliká, a tak se nenechám nikým zastavit a raději o tom, nebudu s nikým mluvit…
O mých snech a cílech si občas povídám (ale už méně a méně) jen se svojí báječnou dcerou, která jako jediná mi dává pocit opory ve všem, co dělám nebo jsem kdy dělala.
Zajímá mě, jak to máte Vy? Sdílíte své sny se svými nejbližšími nebo ne? Jaké máte zkušenosti se sdílením?
A nezapomeňte: To, čemu věříme se nám v životě děje a o tom v některém z dalších článků. ♥
S láskou napsala, Kristi ♥
