Já ano ….i to španělské… Vždycky tomu tak nebylo. Jmenuju se Hana, říkali mi Haničko, Hani, Hanino, Haninečko.
Studentská láska Venoušek ( Václav :o)) mi říkával Borůvko…ano…jako té z „Básníků“ ….to jméno jsem milovala.
Ve chvíli, kdy mě někdo oslovil HANO, přemýšlela jsem, co jsem provedla…:o)..znělo mi to přísně.
Nicméně čím jsem byla starší, tím jsem si uvědomovala krásu svého jména a to i bez zdrobnělin.
Na mých pracovních či soukromých cestách po světě mě cizinci oslovovali Hana bez skloňování a já své jméno náhle slyšela úplně jinak….vznešeně, byla jsem na něj pyšná a tetelila se blahem, jak mám pro všechny srozumitelné a libozvučné jméno…
Než jsem se dostala na pár let do Španělska. Španělé písmeno H nevyslovují , byť ho v abecedě mají a když už se ho pokusí vyslovit,
tak je to CH …
Místo Hana jsem byla Chana. Neměla jsem nic proti , přesto španělská rodinná přítelkyně vymyslela, že budu Hanquita, rozuměj Chankyta, tedy opět Hanička, jak jsem znala od maminky.
Oslovení HANA je pro mě nejhezčí.protože JÁ jsem nositelkou onoho krásného jména. Jakmile potkám nějakou další HANU, vyloudím jí úsměv na tváří, když se slyším, jak jí říkám : „ Pání, Vy máte ale nádherné křestní jméno !„ :o)
A nedávný seriál „ První Republika „ na ČT1 mi připomněl pro mě ctnostné oslovování bez zdrobnělin a zkratek – Jaroslave, Drahomíro, Václave, Františku, Magdaléno….
A Co Vy, máte rádi, rády své jméno? Hano ! ……. Hynku, Viléme, Jarmilo! …:o)
