Móda byla pro Martinu Pipkovou Loudovou vášní již od malička, přesto se dlouhou dobu zdálo, že její kroky povedou zcela jiným směrem. Nyní však úspěšně buduje svou značku a její modely oblékají jak známé osobnosti, tak ženy, které touží po kvalitě a nechtějí splynout s davem. Pokud mezi ně patříte, butik na Národní 38 je tím správným místem, kam zamířit. Ačkoliv Martina sleduje trendy, její tvorba je originální a zákaznice si vždy mohou být jisté, že navnímá jejich osobnost a model vytvoří tak, aby odpovídal jejich potřebám.
Vzpomenete si, kdy se u Vás začala projevovat láska k módě a v jaký moment jste si řekla, že tímto směrem se chcete dál ubírat?
Móda mě provází od dětství. Maminka byla dámská krejčová a doma jsme měli téměř nepřetržitě návštěvy zákaznic. Už v devíti letech jsem si ušila první outfit. Maminka si ale nepřála, abych šla v jejích stopách – věděla, jak náročná ta práce je. Dokonce se šla poradit s kartářkou, která jí řekla, že se k šití stejně vrátím. A opravdu, přestože jsem vystudovala elektrotechniku, ekonomii i psychologii, nakonec jsem se k módě vrátila. A jsem za to vděčná – opravdu mě to baví.
A kdy přišlo rozhodnutí založit vlastní značku?
V oboru se pohybuji přes 20 let. Dlouho jsme vyráběli kolekce a dodávali je do více než 80 butiků po celé republice. Pak ale přišel covid a zakázky ze dne na den zmizely. Měla jsem zboží na skladě, stabilní tým a věděla jsem, že musím najít nové řešení. Rozhodla jsem se otevřít vlastní butiky. Začali jsme tvořit to, co skutečně prezentuje naši značku – ne to, co chtěli jiní. Byl to začátek od nuly, ale díky týmu, který zůstal se mnou, to zvládáme. Paradoxně nám pandemie v mnohém pomohla.
Jak velký je Váš tým? Není snadné sehnat šikovné švadleny, šijete vše na jednom místě, nebo i zadáváte zakázky?
Jsme tým třiceti lidí a všichni pracujeme v jedné dílně. Externí spolupráce nám nevyhovovala – kvalita trpěla a já na to neměla čas. Kromě módy mám i rodinu, tři děti, a manžel provozuje restauraci s hotelem, kde také pomáhám. Dílnu máme skvěle vybavenou – pořídili jsme si například vyšívací stroj, velký plotr i programy na střihy. To všechno nám šetří čas a udržuje kvalitu. A protože mám kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout, není důvod nic tříštit.
Co je nejtěžší na vybudování vlastní módní značky?
Je to nikdy nekončící proces. Neustále něco řešíte – není to sprint, ale maraton. Jsem ve znamení ryby, takže když narazím na problém, spíš ho obejdu a pokračuji dál. Spolu s Vratko Barcíkem, kterého nazývám svou kreativní ředitelkou, máme takové heslo: „A jedeme dál.“ Papírování, úřady, starosti – to k tomu patří. Ale nehroutím se. Když je krize, říkám „mašlička a švestička“, zasměju se a pokračuju.
Myslíte si, že tím, že jste to vzala k návrhářství trochu oklikou, tak Vám získané zkušenosti z jiných oborů pomohly?
Rozhodně ano. Vzdělání je důležité – učím to i své děti. Psychologie mi pomáhá při jednání s klienty, ekonomka zase při vedení firmy. Samozřejmě mě někdy mrzí, že nemám oděvní školu, ale od dětství jsem sledovala mamku při práci a téměř dva roky jsem měla možnost pracovat s Lukášem Macháčkem. To mi dalo obrovské zkušenosti. V módě musíte umět jak tvořit, tak podnikat – a to se málokdy učí v jedné škole.
Jaká je Vaše filozofie? Co je pro Vás při tvorbě nejdůležitější?
Neustále se dívám kolem sebe, sleduji, fotím, zapisuji si nápady. A pak, když přijde klientka, snažím se co nejvíc vnímat její potřeby – co chce ukázat, co skrýt, jaký má styl. To je klíčové. Tvořím hodně intuitivně a zároveň systematicky sbírám inspiraci, abych vždy měla z čeho vycházet.
A je třeba něco konkrétního, co Vám přináší inspiraci?
Určitě život sám. Třeba když jsme fotili kolekci na Santorini, čerpala jsem inspiraci z každého detailu. Večer si procházím poznámky, co mě přes den zaujalo, a ladím nápady. Inspirace je všude, jen ji musíte umět vnímat.
Sledujete i aktuální módní trendy, odrážejí se ve Vaší tvorbě?
Sleduji, ale vždy se zamýšlím, jestli daný trend sluší konkrétní ženě. Někdy je v módě barva, která nesedí každému – například krásná mocha mousse. Proto trendy beru spíš jako inspiraci a vybírám z nich to, co má smysl pro mé klientky.
Pak mě díky tomu oslovují i další a další, jako teď například Česká televize, za což jsem moc ráda. Tam si mě všimli díky spolupráci s Tatianou Drexler, kterou jsem oblékala v loňském ročníku StarDance. Nejprve mě oslovili s požadavkem na čtyři outfity, nakonec jich bylo osm. Letos přišla nabídka navrhnout modely pro znělku StarDance, což je krásná výzva. Pánskou módu jsem přenechala Radkovi Fišerovi, protože se v ní necítím tak silná – a spolupráce fungovala skvěle. Zpětná vazba byla velmi pozitivní a moc si toho vážím.
V televizi často kvůli kamerám nelze používat například určité vzory, barvy a podobně. Bylo potřeba brát i toto v potaz?
Ano, zkouší se přímo na kameře. Loni se stalo, že kameraman rovnou řekl, že určité šaty nepůjdou. Tak jsme to vzali s úsměvem, vymysleli jiné řešení a pokračovali dál. Takové situace se řeší s nadhledem.
Kromě StarDance oblékáte také spoustu známých osobností třeba i na vystoupení. V čem je tato tvorba specifická?
Například při Céline Show s Míšou Noskovou je potřeba, aby byl outfit viditelný, výrazný. Každé vystoupení má svá specifika a je důležité, aby oblečení fungovalo nejen vizuálně, ale i prakticky.
Jak vnímáte roli módy v dnešní společnosti? Je vidět nějaký posun za ty roky?
Určitě ano. Móda se posunula dopředu, lidé se obecně oblékají lépe. Není to už jen záležitost velkých měst – i mimo Prahu vidím, že lidé více přemýšlejí nad tím, co si obléknou.
Říká se, že styl oblékání často odráží nás samotné, ale myslíte si, že to, co si oblékneme, může ovlivnit, jak se cítíme? Například posílit sebevědomí?
Rozhodně. Sama to vnímám – jsou dny, kdy se chci cítit viditelně a jiný den bych nejraději zmizela v davu. Oblečení má obrovský vliv na naše sebevědomí. Hodně klientek ke mně chodí s tím, že se chtějí cítit dobře, ale ne příliš vyčnívat, a i to se dá krásně sladit.
Máte nějaký model nebo kousek oblečení, bez něhož se neobejdete, funguje za všech okolností? A co by obecně nemělo chybět v šatníku žádné ženy?
Miluju kalhoty – pohodlné, zajímavé a nositelné. Základem šatníku by určitě měly být perfektně padnoucí kalhoty, univerzální šaty, bílá košile, malé černé – dnes spíš v délce pod kolena – a kvalitní dlouhý kabát. Ideální je, když můžete jeden kousek nosit od rána s pantofli a večer pak s podpatky na společenskou akci.
Spousta z nás se snaží třeba i oblečením trošku něco zamaskovat, nebo naopak vyzdvihnout. Máte pro tyto účely nějaké tipy?
Ano, hodně žen ke mně přichází právě kvůli tomu. Díky zkušenostem z cest po buticích po celé republice vím, co funguje. Zaměřuji se na střihy, které nenápadně maskují, co žena nechce ukazovat, a přitom to nevypadá, že něco skrývá. Klíč je v proporcích a materiálu.
A dá se říct nejčastější partie, s níž ženy zápolí, a jak ji zamaskovat?
Nejčastěji řešíme bříško a ruce. Na bříško funguje třeba nenápadné řasení, na zadeček a stehna máme skvělé kalhoty, které krásně tvarují postavu. Díky střihu se žena může opticky zmenšit i o dvě velikosti. Takových „chytrých“ kousků máme hodně.
Lze nějak definovat, jak vypadá Vaše typická klientka?
Většinou jde o ženu kolem čtyřicítky, která má styl, sleduje trendy, ale nechce splývat s davem. Ví, co jí sluší, a chce kvalitní věci, které vydrží.
Nově jste v rámci kolekce představila i svatební šaty. Co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí a jsou tyto modely něčím specifické?
Začalo to poptávkou, obracelo se na nás čím dál více nevěst. Chtěla jsem ukázat, že i tohle umíme. Mám ráda minimalistické a jednoduché šaty, které zvýrazní postavu, ale nepůsobí přeplácaně. Honosným šatům už trochu odzvonilo. A když mi lidé říkají, že už poznají můj rukopis, je to pro mě krásné ocenění.
Na mě tato svatební kolekce působí, že je hodně univerzální a lze modely unosit i jindy než na svatbu. Je to určitý trend mezi nevěstami, že chtějí víc takové šaty než třeba princeznovské?
Přesně tak. Mnoho žen chce šaty, které využijí i po svatbě. Některé modely po obřadu třeba upravíme – zkrátíme je, přestylujeme. Přijde mi škoda, aby šaty visely celý život ve skříni. Navíc je to i udržitelnější. A když je materiál i střih kvalitní, vydrží opravdu dlouho.
Udržitelnost je velkým tématem dnešní doby, jak se k ní stavíte?
Je pro mě zásadní. Osobně mám ráda kousky, které mohu nosit roky. Proto se snažíme navrhovat věci nadčasové a z kvalitních materiálů. Některé střihy používáme opakovaně, třeba i po deseti letech, protože stále fungují.
Jak hledáte materiály?
Ráda jezdím přímo do továren, mezistupně moc nemusím. V Česku už jich moc není, proto často vyrážím do zahraničí. Tam se rozhlížím, hledám, objevuji novinky. Je to součást procesu.
Jak vidíte budoucnost módního průmyslu, kam směřuje?
Fast fashion podle mě nezmizí, ale čím dál víc žen, především od 35 let výš, si raději pořídí kvalitní kousek, který vydrží. Mladší generace na to možná přijde později. U mě platí, že pokud chcete moje šaty zničit, musíte je doslova rozstříhat – jinak vydrží roky.
Co byste poradila mladým návrhářům, kteří sní o vlastní značce?
Vydržet. Je to opravdu náročné. Po covidu jsem začínala téměř od začátku a nebyla to procházka růžovým sadem. Měla jsem ale výhodu – zkušenosti, zázemí a kvalitní tým. Mladí návrháři by měli nejdřív získat praxi u zkušených profesionálů. Mně hodně dalo, že jsem pracovala s Lukášem Macháčkem. A co je klíčové? Pokora. Nikdo na vás nečeká s otevřenou náručí – slušnost a respekt k ostatním je základ.
Když srovnáte sebe a svou tvorbu na začátku kariéry a nyní, v čem vidíte největší rozdíl, kde nastala největší proměna?
Člověk se pořád vyvíjí. Fashion svět se mění rychle a musíte být stále v pohybu. Každý měsíc máme velké focení s nějakou známou osobností, pořád tvoříme nové kolekce. Je to nepřetržitý kolotoč, ale baví mě to.
Jste stále v jednom kole, kromě navrhování a cestování mezi domovem a Prahou je zde také spousta focení a akcí, například nyní festival v Karlových Varech. Jak zvládáte všechny aktivity spojit s rodinným životem?
Mám to pevně nastavené – dva, maximálně tři dny jsem v Praze, jeden den věnuji administrativě, zbytek týdne jsem doma s rodinou. Jsem sice stále na telefonu, ale děti a domácnost jsou pro mě priorita. A díky bohu za manžela, který skvěle vaří. Každý týden si plánuji dopředu, jinak bych to nezvládla.
Máte i prostor pro sebe?
Chodila jsem každé ráno cvičit, ale teď to kvůli vytíženosti trochu odpadlo. Teď ale pravidelně chodím se svým čtrnáctiletým synem do posilovny – je to naše společná chvíle a moc si jí vážím. Nehty zvládám jednou za šest týdnů, ke kadeřníkovi se dostanu jednou ročně. Nedávno jsem si alespoň nastavila, že chodím na rehabilitaci kvůli zádům. Ale obecně – se třemi dětmi je to těžké. O to víc musí být práce zároveň koníčkem.
Je ale potřeba hlídat si pak určitou hranici, aby to člověk nepřehnal.
Určitě. Sama jsem měla období, kdy už jsem musela říct stop. Rodina je pro mě na prvním místě. Když jsem v Praze, nezastavím se, a když jsem doma, vím, že mám omezený čas, než přijdou děti ze školy. Tak se snažím fungovat naplno.
Když ještě nahlédneme trochu do zákulisí uplynulého filmového festivalu v Karlových Varech, co všechno to pro Vás obnáší? Lidé zpravidla vidí jen výsledek, ale už si neuvědomí, co všechno je potřeba připravit.
Když se někdo objeví na červeném koberci v mých šatech, je to krásný výsledek, ale předchází tomu spousta práce. Všechny outfity se musí předem zkoušet a připravit. Vždy si vezu do Varů rezervní kousky – někdy se totiž někdo ozve na poslední chvíli. Mám tam pronajatý pokoj, kde vše připravuji. Šitíčko, metr, křída, špendlíky – to všechno nosím běžně s sebou.
Na co se aktuálně nejvíc těšíte – profesně i osobně?
Před Vánoci 2024 jsem si říkala, že „dojedu” do Vánoc a pak si konečně odpočinu, ale ono to běží pořád dál. Teď se těším na týden volna po festivalu, i když už mám naplánovanou řadu focení. Ale jsou to krásné projekty s fajn lidmi, takže se těším. A hlavně se těším, že budu víc s rodinou.
Co mě baví, jsou teambuildingy pro firmy, které jsme začali dělat u nás v butiku. Ženy z různých firem se domluví na takové dámské jízdě a stráví u nás příjemný čas, kdy si zkouší modely, mají připraveno občerstvení a baví se. Tyhle akce mě moc baví, protože atmosféra je vždy skvělá – pro ženy je to zážitek a pro nás příležitost ukázat jim módu zblízka. Navíc je to způsob, jak si udělat čas pro sebe, a to si každá žena zaslouží.
Máte ještě nějaké přání nebo sen, co byste si ráda splnila?
Sny mám, ale snažím se nic nelámat přes koleno. Věci ke mně přicházejí postupně a za to jsem vděčná. StarDance pro mě byla velká zkušenost a přinesla spoustu dalších příležitostí, které bych si dřív ani nepředstavila. Takže nechávám život, ať mě dál překvapuje.
Foto: Vratko Barcík, se souhlasem Martiny Pipkové Loudové
